Učitelův průvodce právní džunglí v době AI

Právní džungle není mýtus 

Učitelé a děti se často cítí ztraceni v nepřehledné džungli právních norem, které se týkají digitálního světa. A ona právní situace je skutečně komplikovaná. „Džungle je nepřehledná, strašně hustá. My se snažíme lidi vybavit mačetou, ale ono to není tak jednoduché jako ve filmu,“ komentuje Kaliba. Podle něj stačí jediná fotka nebo neoprávněně sdílené video a člověk je najednou v právním problému.

Filmy ve výuce: Kdy je to legální? 

Žáci chtějí pustit film nebo něco ze streamu. Častá a zdánlivě nevinná prosba, ale právně ošemetná. Učitel váhá. Jak to udělat legálně? 

Odpověď je jednoduchá, ale zásadní: záleží na tom, jak film ve výuce použijete. Není dovoleno pustit čtyřicetiminutový film jen jako výplň hodiny, takový obsah školní licence nechrání. Pokud ale učitel film začlení do výuky, zadá úkoly, vede po projekci diskuzi a reflexi, stává se z něj výukový materiál. A to je v pořádku. 

Jiná situace nastává, když chce škola film promítnout na veřejné akci. V takovém případě už nejde o výuku, ale o veřejnou produkci, na kterou se vztahují přísnější pravidla. 

Praktický tip: Místo hledání filmů na internetu využijte portál Jeden svět na školách. Nabízí přes 400 dokumentárních filmů s vyřešenými autorskými právy a všechny jsou připravené přímo pro školní výuku. 

Hudba, videa a autorská práva 

Stejná pravidla jako u filmů platí i pro hudbu. 
Typická situace: učitel natočí video ze školního výletu, chce ho sdílet na školním Facebooku nebo YouTube a přidá oblíbenou písničku jako podkres. Jenže právě tím se může dostat do konfliktu s autorskými právy. 

Rozhodující je, komu je video určeno a jak je sdíleno. Pokud jde o záznam nebo vystoupení určené jen pro školu, žáky a jejich rodiče, spadá ještě do tzv. školní produkce. Jakmile je ale video součástí veřejného programu, programu pro širší publikum nebo volně na internetu, už jde o produkci, která nespadá pod školní licenci. 

Řešení? Používejte materiály s jasně vyřešenými licencemi. Alternativou může být i hudba vytvořená pomocí umělé inteligence, i když i tam je potřeba sledovat licenční podmínky jednotlivých platforem. 

Jak tedy na AI ve škole? 

Učitel si nechá vygenerovat hudbu nebo obrázek v AI nástroji. Teď je v pořádku? Z právního hlediska ano i ne… Autorským dílem je totiž jen to, co vytvoří člověk. Co vznikne strojově, právní ochranu nemá. 

Vygenerovaný obsah ale spadá pod licenční podmínky platformy, která ho vytvořila. Ty často určují, že musí být jasně uvedeno, že jde o AI výstup. YouTube sice video s AI hudbou nebo obrazem nesmaže, ale při porušení licenčních podmínek ho může ztlumit nebo omezit jeho dostupnost. 

Když chce učitel prodávat či sdílet 

Zatímco využití AI nástrojů pro tvorbu materiálů ve výuce je poměrně bezpečné, v okamžiku, kdy je chce učitel prodávat, se situace výrazně komplikuje. 
Typický příklad: pedagog si vytvoří pracovní list v Canvě a chce ho nabídnout online k dalšímu využití nebo prodeji. 

Rozhodující je přitom typ licence, kterou používá. „Školní licence v rámci Canva for Education umožňuje neomezené používání ve výuce, ale nikoli komerční prodej vytvořených materiálů,“ vysvětluje Kaliba v podcastu. „Pokud chce někdo své výstupy prodávat, musí přejít na profesionální licenci, která komerční využití umožňuje.“ 

Magická hranice 

Na internetu kolují různé věkové hranice: 13, 15 nebo 18 let. Jak je to ve skutečnosti? 

„Magická hranice je patnáct let,“ vysvětluje Kaliba. „Od tohoto věku si uživatel může sám udělit souhlas se zpracováním osobních údajů a zaregistrovat se do online služeb. Mladší děti k tomu potřebují souhlas rodičů.“ 

Zatímco hranice 13 let pochází z amerického práva, v Česku platí 15 let. Některé platformy, včetně ChatGPT, ale ve svých podmínkách vyžadují až 18 let. 

Kaliba upozorňuje i na rozdíl mezi soukromým a školním účtem: školní účty obvykle nespadají pod zpracování osobních dat a jsou právně bezpečnější. 

Doporučení je jasné: používejte výhradně školní verze nástrojů.

Kde končí legrace a začíná právo 

S AI nástroji se dnes dají během pár vteřin upravit fotky spolužáků, učitelů nebo celebrit. Jenže co je ještě nevinná zábava a co už porušení práv? 
„Umělá inteligence je jen nástroj. Když byste fotku nemohli upravit v grafickém editoru bez souhlasu autora, neplatí to ani pro umělou inteligenci,“ vysvětluje Kaliba. 
Stejné pravidlo platí i pro práci žáků, pro videa, komiksy nebo únikové hry vytvořené ve škole. Škola má práva k jejich využití, ale osobnostní práva zůstávají u autorů, tedy u dětí. Proto je nutný jejich (a u nezletilých i rodičovský) souhlas, pokud se práce mají vystavit nebo sdílet veřejně. 

Celý díl podcastu KYBcast zdůrazňuje, že prevencí není strašení, ale vzdělávání. Učitelé i rodiče by měli s dětmi mluvit otevřeně, pracovat s reálnými příklady a ukazovat, že zákony nejsou abstraktní, ale týkají se každého, kdo něco tvoří nebo sdílí online. 

Autorská práva nejsou jednoduchá a umělá inteligence je dál rozmazává. Ale právě proto je vzdělávání tou nejlepší „mačetou“ do právní džungle.