FAQ - nejčastější dotazy o digitálním wellbeingu

Krátká odpověď: Digitální wellbeing je specifickou a dnes již důležitou součástí celkového wellbeingu – pomáhá využívat technologie tak, aby to podporovalo celkovou spokojenost, zdraví a rozvoj.

Dlouhá odpověď: Celkový wellbeing popisuje stav člověka nezávisle na užívání nějakého konkrétního nástroje. Digitální wellbeing souvisí s přítomností digitálních technologií v lidském životě, a zaměřuje se tedy na specifický aspekt života. Konkretizuje, jak digitální technologie zapojit do života tak, aby to přispívalo k celkovému wellbeingu. Je tedy specifickou a v současné době důležitou součástí celkového wellbeingu.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing neznamená jen vypnout mobil. Jde o vědomé a vyvážené používání technologií tak, aby nám prospívaly a neškodily – sobě ani druhým.

Dlouhá odpověď: Mnozí si digitální wellbeing představují jako stav, kdy je jim dobře, protože mají vypnutý telefon – tedy „pohodu bez mobilu“. Ano, i to může být jeho součástí a pro někoho dokonce hlavní způsob dosažení digitálního wellbeingu. Rozhodně ale není jediný. Digitálního wellbeingu člověk dosahuje i tehdy, kdy používá digitální technologie pro sebe přínosně a vědomě se vyhýbá užívání spojenému s negativními dopady na sebe sama nebo druhé lidi.

Například hraní online her může podporovat wellbeing, pokud je jedním z mnoha prostředků využívaných k odreagování a nebrání jiným činnostem nebo nevede k nadměrnému vyčerpání. Navíc může rozvíjet strategické myšlení, analytické a komunikační schopnosti.

Digitálního wellbeingu tedy nedosahujeme pouze tím, že digitální technologie nepoužíváme, ale přednostně souvisí s tím, jak a proč je využíváme. Klíčem je vědomé, rozumné užívání.

Krátká odpověď: Pro digitální wellbeing je zásadní zdravý přístup, který vychází z vnímání vlastních pocitů při používání technologií, vědomé regulace a úpravy návyků – například změnou obsahu na sítích, nastavením limitů nebo přesměrováním pozornosti. Důležitá je všímavost k sobě i okolí.

Dlouhá odpověď: Zdravý přístup k digitálním technologiím stojí na reflexi vlastních návyků spojených s užíváním technologií, uvědomění si jejich přínosů a rizik a vědomé regulaci jejich užívání.

Můžeme si to ukázat na příkladu používání sociálních sítí. Pokud nám začne být jejich sledování nepříjemné, je důležité si toho všimnout a upravit svůj přístup – například změnou obsahu, který sledujeme, nebo omezením času stráveného na síti. Klíčové je rozpoznat, jaký obsah v nás vyvolává negativní pocity, a přizpůsobit tomu co sledujeme.

Pomoci může třeba promazání sledovaných profilů, filtrování příspěvků nebo nastavení upozornění. Pokud nám, vadí, že někdo sdílí neustále dokonalý život, jednoduše přestaneme jeho obsah sledovat. Užitečné je také nastavit si časový limit pomocí aplikace a najít si jinou činnost, která nás baví a na kterou chceme vědomě přesměrovat svou pozornost.

To, co nám na sociálních sítích (nebo obecně v digitálním prostředí) vyhovuje či vadí, je individuální a může se měnit i ze dne na den. Stejně tak se může lišit, kdy je pro nás hraní videohry přínosné a kdy už nám spíš ubližuje.

Proto je pro digitální wellbeing klíčová všímavost k vlastnímu prožívání – tedy schopnost vnímat, jak na nás digitální technologie působí, a podle toho je vědomě a s rozmyslem zapojovat do života. Součástí toho je i všímavost k tomu, jak užíváním digitálních technologií působíme na ostatní a okolní svět.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing a digitální gramotnost spolu úzce souvisejí, ale nejsou totéž. Znalost technologií pomáhá k jejich bezpečnému a smysluplnému využívání, ale klíčové je i sebeuvědomění, všímavost a schopnost řídit své digitální návyky.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing souvisí s digitální kompetencí/gramotností do jisté míry, ale není na ní přímo závislý. Digitální wellbeing neznamená, že musíme být IT profesionálem nebo dokonale rozumět tomu, jak funguje počítač. Přesto s digitální gramotností úzce souvisí. Čím lépe rozumíme tomu, jak fungují sociální sítě, jak chránit své soukromí, jak bezpečně sdílet obsah nebo jaké informace o nás aplikace sbírají, tím lépe můžeme technologie využívat způsobem, který přispívá k našemu wellbeingu. Schopnost orientovat se v digitálním prostředí nám umožňuje efektivněji řídit svůj čas online a vyhýbat se rizikům, která by mohla mít negativní dopad na naše duševní zdraví.

Proto jsou jednotlivé oblasti definice digitálního wellbeingu formulovány jako schopnosti, které nám umožňují efektivně a bezpečně využívat možnosti různých digitálních prostředí.

Například schopnost vyhledávat, třídit a vyhodnocovat informace závisí na mé znalosti digitálního prostředí a na tom, jak se v něm orientujeme. Pokud nepoznáme znaky podvodné zprávy, může nás to ohrozit. Stejně tak, pokud nerozumíme tomu, jak vzniká naše digitální stopa, zvyšuje se riziko negativních důsledků našeho pohybu v kyberprostoru.

Zároveň můžeme být zkušeným IT profesionálem a přesto používat technologie způsobem, který nám spíše škodí – například trávit na sociálních sítích tolik času, že to začne mít negativní dopad na náš celkový wellbeing a zdraví.

Digitální wellbeing a digitální gramotnost tedy spolu souvisejí, ale nejsou totéž – jsou jako spojené nádoby. K tomu, aby nám technologie dobře sloužily, nestačí jen rozvíjet digitální kompetence – důležité je také sebeuvědomění a osobnostní rozvoj

Krátká odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí pouze s časem tráveným u obrazovky, ale také například s typem činnosti ve vztahu k obsahu, jaký člověk sleduje. Je více faktorů, které je třeba vzít v potaz. Zásadní je, proč a jak digitální technologie užíváme, jaké potřeby si tím naplňujeme.

Dlouhá odpověď: Jako příklad lze uvést pracovní účely. V mnoha profesích jsou digitální technologie již bezpodmínečně nutné pro výkon práce, a to každý den i celou pracovní dobu (např. ekonomie a administrativa). Přestože se jedná o užívání v podstatě 8 hodin denně, není to problém, je to jen nástroj k výkonu práce.

Je třeba zohlednit, že digitální technologie jsou a budou stále více součástí i profesního výkonu a většiny tvůrčí práce, a vést děti k tomu, aby se je tak učily užívat. Čas zde pak má zcela jinou roli, než pokud je hlavním účelem jen zábava nebo únik od sebe sama.

Ve vztahu k užívání kybersvěta ve volném čase je zásadní, jak cíleně strukturujeme celkově svůj volný čas a jaké máme zájmy. Pokud děti tráví i volný čas s digitálními technologiemi nějakou aktivní činností, tvůrčím způsobem, k dohledávání informací atd., je to jiný způsob činnosti než když většinu volného času koukají např. na jeden videoklip za druhým. Velký význam má tedy časový poměr různých činností, které mají odlišný vliv na rozvoj dítěte. To je třeba zohledňovat ve vztahu k času s obrazovkou ve volném čase.

Podstatné je, aby digitální technologie nesloužily jako hlavní a jediný způsob regulace nepříjemného stavu, např. nudy, vzteku, pocitu nedostatečnosti, samoty atd. Je důležité si uvědomit, že schopnost seberegulace není dětem vrozená, učí se jí v interakci se svým okolím. Pokud užíváme digitální technologie jako “digitální dudlík”, oslabujeme tak rozvoj jejich schopnosti vůlí řízené seberegulace včetně regulace času stráveného u obrazovky. Měli bychom jim proto pomáhat rozvíjet různé způsoby seberegulace a sami jim v tom být příkladem.

Krátká odpověď: Vliv digitálních technologií je individuální – záleží na povaze, situaci, obsahu i životním stylu. Neexistuje univerzální návod. Každý potřebuje jiný přístup.

Dlouhá odpověď: Individuální dispozice jsou zásadní u dětí i dospělých. Výzkumy potvrzují, že pro vliv digitálních technologií na člověka nelze stanovit obecně pro všechny platnou normu, protože se velmi liší, jak na koho působí různé online činnosti. Hraní her, sledování sociálních sítí, zpráv nebo videí i užívání digitálních technologií pro učení a tvorbu může mít velmi různé účinky a důsledky. Důsledky se mohou významně měnit i podle okolností a životní situace.

Žádné pravidlo typu „když budete používat mobil jednu hodinu denně, budete mít všichni dobrý digitální wellbeing“ neexistuje, resp. není funkční. Stejně tak se může lišit, nakolik kdo potřebuje např. omezovat notifikace, nastavovat časové limity, lidé mají různou snášenlivost vůči negativní online zpětné vazbě apod.

Záleží na povaze, kontextu – situaci a celkových životních podmínkách, obsahu/typu online aktivity, celkové skladbě online činností a obecně na trávení volného času a zdravém životním stylu.

Krátká odpověď: Ne. Záleží na tom, jak technologie využíváme – klíčem je regulace vlastního způsobu užívání a tedy rozvoj kompetencí, které vedou k vyváženosti mezi fyzickým a digitálním světěm.

Dlouhá odpověď: Nikoliv, je to vyvážené a reflektované užívání digitálních technologií. Je podstatné, jak jsou technologie využívány.

Je dobré se držet tzv. digitálního minimalismu, což znamená vyhledávat přínosné aktivity a vyhýbat se těm neproduktivním. Vědět, kdy je třeba přístroj vypnout, a posilovat svůj wellbeing též v reálném světě. A neustále se snažit umocňovat své digitální kompetence, protože technologie umožňují dělat věci rychleji a efektivněji. To má na stav vlastního digitálního wellbeingu zásadní vliv.

Samotné digitální technologie poskytují hodně příležitostí pro relaxaci a zábavu a hlavně pro učení se, zjišťování informací, tvůrčí práci. Zásadní je zaměření činnosti. Děti však potřebují podporu, sami se to nenaučí, je třeba jim ukazovat a vysvětlovat možnosti využití. A také jim jít příkladem. Ve vztahu k využití digitálních technologií pro zábavu dávat dětem podporu, aby mohly užívání regulovat, což souvisí také s tím, jaké mají zázemí pro naplňování potřeb ve fyzickém světě.

Krátká odpověď: Děti potřebují citlivé vedení – sdílení, zájem i vysvětlování rizik. Ani přísné zákazy, ani lhostejnost nejsou funkční cestou.

Dlouhá odpověď: Zásadní je děti kybersvětem vést a nenechávat je v jeho labyrintu bloudit samotné. Děti potřebují účastné provázení, které je chápající pro to, co je zajímá, a zároveň vysvětluje, co může být nebezpečné, zavádějící nebo falešné. To znamená, že nutnou podmínkou je s dětmi sdílet, o co mají v kybersvětě zájem, a bavit se o tom s nimi.

I výzkumy ukazují, že nevhodná je jak přílišná ochrana prostřednictvím zákazů (hyperprotekce), tak přílišná benevolence či lhostejnost k limitům nebo i zájmu dítěte.

Krátká odpověď: Základem digitálního wellbeingu je seberegulace – děti se ji učí postupně s podporou dospělých. Místo přísné kontroly je důležité vést je k odpovědnosti v bezpečném prostředí, kde mohou sdílet i chyby.

Dlouhá odpověď: Klíčem k zdravému prospívání s digitálními technologiemi je schopnost seberegulace –vědomé usměrňování vlastní činnosti. V případě digitálních technologií se jedná hlavně o vědomou volbu online obsahu a času, tedy kdy a jak dlouho se dané činnosti věnujeme. To znamená, že je potřeba, aby děti postupně a adekvátně věku rozvíjely svou vlastní zodpovědnost za to, jak digitální technologie užívají. Není proto vhodné pouze udržovat přísnou kontrolu času nebo obsahu bez ohledu na věk dítěte, ale postupně nechávat na dětech, aby si činnosti řídily sami s tím, že mají od nás oporu v nastavení smysluplných pravidel.

Jistěže se přebírání zodpovědnosti dětmi většinou neobejde bez problémů. To je ale přirozená součást učení se. Důležité pak je zajistit dětem bezpečné prostředí, aby mohly s důvěrou sdílet s dospělými nejen své úspěchy a pozitivní věci, ale i to, co se nepovedlo včetně přestoupení dohodnutých pravidel. Díky tomu děti mohou lépe porozumět souvislosti konkrétního jednání s danými důsledky a pochopí smysl pravidel.

Bezpečné prostředí pro pojmenování negativ i pozitiv spojených s užíváním technologií může dětem poskytnout právě škola a velmi tím pomoci rozvoji jejich digitálního wellbeingu.

Krátká odpověď: Dobrý průvodce dítěte má zájem o jeho digitální svět a naslouchá mu. Místo odsuzování nabízí porozumění, společná pravidla a jde příkladem – to je klíč k otevřenosti a zdravým návykům.

Dlouhá odpověď: Dobrý průvodce s dětmi sdílí to, o co mají zájem, a jako průvodce v galerii nebo muzeu je tím prostředím provází. Nutnou součástí rozvoje digitálního wellbeingu je proto naše pochopení pro danou činnost nebo zájem. Je dobré si někdy s dětmi zahrát videohru, kterou mají rády, podívat se na oblíbený seriál, influencera atd. a pak si o tom povídat. Pokud vše jen šmahem odsuzujeme, dáváme tak v podstatě najevo i soud o dětech/žácích samotných a znemožňujeme otevřenou diskuzi. Je to stejné jako v jiných oblastech výchovy, podpora vyžaduje zájem, pozornost, trpělivost, péči a také velkorysost.

Zásadní je neřešit problém pouze omezením času tráveného online, což je pro nás dospělé jednodušší. A opět se vyplatí být vzorem. Společně nastavovaná, dodržovaná a v diskuzi průběžně stále ozřejmovaná pravidla pro užívání digitálních technologií jsou dobrým východiskem zdravých návyků.

Krátká odpověď: Ne, časové limity a restrikce nejsou cestou, která vede děti/žáky ke všeobecnému rozvoji. Pouhé zákazy děti s technologiemi nenaučí zacházet. Sdílení a vysvětlování jim pomáhá zvládat rizika lépe než restrikce – záleží však i na věku a zralosti dítěte.

Dlouhá odpověď: Pokud se týká výchovy zcela obecně, pak lze říci, že pouze odebráním technologií dětem ani dospívajícím nepomáháme, ale naopak jim vytváříme bariéry pro plnohodnotnou participaci v pozdějším pracovním životě a v podstatě jim znemožňujeme se učit s nimi dobře zacházet.

Výzkumy ukazují, že restrikce sice omezují expozici rizikům, ale neučí děti, jak se s nimi vyrovnávat. Je doloženo, že děti, s kterými rodiče sdílí jejich online činnosti a dávají jim k tomu vysvětlení, se sice setkají s více riziky než děti s restrikcemi, ale umí si s nimi lépe poradit a nemá to na ně tak negativní dopad.

Způsob nastavování limitů a zákazů se liší podle věku dětí.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing pomáhá využívat technologie tak, aby podporovaly zdraví, soustředění a motivaci – u žáků i učitelů. Vědomé používání technologií přispívá k lepší výuce i celkové pohodě ve škole.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing znamená umět využívat digitální technologie tak, aby podporovaly naši spokojenost, zdraví a rozvoj – a to jak v osobním životě, tak v práci nebo ve škole. Spokojenost a celkové zdraví jsou hlavním předpokladem pro to, aby se děti mohly ve škole efektivně učit a učitelé mohli dobře vykonávat svoji pedagogickou práci.

Wellbeing souvisí s rozvojem osobnosti a digitální wellbeing je toho součástí. Vyplatí se o něj pečovat, protože je klíčem např. k soustředěnějším, vyrovnanějším a motivovanějším žákům i učitelům – a tím i k efektivnější výuce. Pokud technologie využíváme vědomě a s rozvahou, podporují učení i celkovou pohodu ve třídě.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí jen s psychickou pohodou. Jeho součástí je zohlednění vlivu digitálních technologií ve všech důležitých oblastech lidského života.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí pouze s psychickou pohodou, ale týká se všech oblastí wellbeingu, jak ukazuje definice. Wellbeing je v podstatě celkové zdraví, které závisí nejenom na tom, jak často cítíme spíše pozitivní pocity, ale také např. na fyzickém stavu. Důležité je, jak se hýbeme, co jíme, zda dostatečně spíme, což významně ovlivní i to, jak se cítíme.

Stejně důležité pro celkové zdraví je, jak a o čem přemýšlíme, jak k sobě mluvíme vnitřní řečí, jak směřujeme pozornost myšlení. To také ovlivní, jak se cítíme nebo například jak prožíváme vztahy. A stejně tak bychom mohli pokračovat v pracovní a sociální oblasti. Celková životní spokojenost je výsledkem zdravého naplňování potřeb ve všech oblastech/aspektech lidského života a to i ve vztahu k digitálním prostředím.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing vnímá každý jinak – klíčový je individuální přístup a schopnost používat technologie vědomě a smysluplně.

Dlouhá odpověď: Každý člověk vnímá digitální wellbeing jinak, je proto důležité podporovat individuální přístupy a rozvíjet schopnost vědomě a samostatně technologie přínosným způsobem využívat.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing se vyvíjí společně s technologiemi, společností a osobními zkušenostmi jednotlivce. Přináší nové výzvy, které nás vedou k tomu, abychom průběžně přehodnocovali své digitální návyky.

Dlouhá odpověď: Vývoj technologií je v současné době téměř závratný a to s sebou přináší nová rizika. Cíl zůstává stejný – hledat rovnováhu, aby digitální technologie podporovaly celkový rozvoj. Nové technologie přinášejí nové výzvy i příležitosti. To, co dříve působilo šokujícím nebo neznámým dojmem, je dnes pro většinu lidí už normální a běžné. Takový posun se odehrává v nějaké oblasti s každou novou generací, ale jsme nyní svědky neuvěřitelně rychlého vývoje.

Změny probíhají i v rámci jedné generace, takže během deseti let je třeba měnit způsoby svého jednání. I proto strach a obavy nabývají velké intenzity. Strach ale není dobrým pánem, pouze sluhou. Je třeba být obezřetný, ale vyplatí se i mít velkorysou, zvídavou a otevřenou mysl. Většina společnosti si postupně zvyká a přizpůsobuje se, „otupují se hrany“ původních obav a také se lidé postupně učí své návyky usměrňovat. Stojí to možná mnohdy více sil a je to náročné, protože musíme reagovat na situace, jejichž důsledky teprve rozpoznáváme.

Můžeme proto tvrdit, že digitální wellbeing se vyvíjí společně s technologiemi, společností a osobními zkušenostmi jednotlivce. A proto je důležité věnovat pozornost i výzkumu, abychom vyhodnocovali důsledky nejen z osobní zkušenosti.

Krátká odpověď: Krátkodobé cíle se zaměřují na zvyšování povědomí o vlivu digitálních technologií, podporu sebereflexe a zavedení pravidel pro jejich smysluplné využívání, zatímco dlouhodobě škola usiluje o vyvážené digitální návyky, rozvoj digitální kompetence a prevenci negativních dopadů na digitální wellbeing žáků i učitelů.

Dlouhá odpověď:

Krátkodobé cíle podpory digitálního wellbeingu ve škole:

1. Zvýšení povědomí – cílem je předávat žákům i učitelům informace o vlivu digitálních technologií na každodenní život. Zahrnuje to nejen rizika spojená s online prostředím (např. kyberšikana, závislost), ale také uznání přínosů technologií. Důraz je kladen na schopnost rozpoznat důsledky vlastních digitálních návyků a podpořit jejich vědomou regulaci.

2. Podpora sebereflexe – prostřednictvím diskuzí a praktických aktivit se žáci učí kriticky hodnotit své online chování – z hlediska času, obsahu i dopadu na zdraví, vztahy a rovnováhu mezi online a offline světem.

3. Nastavení pravidel a hranic – zavádění jasných a funkčních pravidel pro používání digitálních zařízení během výuky. Součástí jsou i doporučení pro zdravé využívání technologií ve volném čase.

Dlouhodobé cíle podpory digitálního wellbeingu ve škole:

1. Vyvážené užívání digitálních technologií – rozvoj schopnosti učitelů a žáků vědomě rozhodovat o tom, kdy, proč a jak technologie používat. Cílem je, aby jejich využívání bylo přínosné pro učení i osobní rozvoj a zároveň vedlo k odpovědnému nakládání s časem stráveným u obrazovky.

2. Rozvoj digitálních kompetencí a kritického myšlení – podpora zájmu žáků o kvalitní digitální obsah, schopnost pracovat s informacemi a chápat je v širších souvislostech. Důraz je kladen na uvědomění si vlastního chování v online prostředí a jeho dopad na okolí.

3. Podpora celkového wellbeingu – vytváření školního prostředí, kde jsou digitální technologie nástrojem pro osobní i profesní růst, nikoli zdrojem stresu či narušení duševní pohody.

4. Prevence negativních dopadů – systematická práce na předcházení problémům, které souvisí s nadměrným nebo nevhodným používáním technologií – například digitální závislosti, narušení spánku, sociální izolace apod.

Krátká odpověď: Ne, za digitální wellbeing neodpovídají jen rodiče – i škola má v tomto důležitou roli. Digitální wellbeing ovlivňuje učení, chování i celkový rozvoj žáků. Pro vytváření zdravých digitálních návyků je spolupráce školy a rodiny klíčová.

Dlouhá odpověď: Učitelé se někdy ptají, proč by se měla škola zajímat o to, co děti dělají večer na mobilu nebo co si píší v online chatech – vždyť to je přece věc rodičů, ne? Je pravda, že digitální wellbeing úzce souvisí s rodinnou výchovou, stejně jako jiné oblasti osobnostního rozvoje. Toto všechno se však také projevuje nejen ve vzdělávacích výsledcích, ale i v chování žáků ve škole. Proto je podpora digitálního wellbeingu i školní záležitostí.

Škola má odpovědnost za rozvoj kompetencí, které ovlivňují celkovou pohodu dětí – včetně té digitální. Pokud se na wellbeing nebere ohled, může to vést k problémům v učení i chování, které komplikují pedagogickou práci. Spolupráce školy a rodičů je proto klíčová pro naplňování krátkodobých i dlouhodobých cílů v této oblasti. Výsledkem je nejen lepší vzdělávací klima, ale především zdravější vývoj dětí.

Škola může dětem pomoci rozvíjet zdravé digitální návyky a učit je bezpečně a smysluplně využívat technologie. Základem je otevřený dialog – nechat děti popsat, jak digitální prostředí používají, jak je ovlivňuje, a společně reflektovat přínosy i rizika. Děti tak mohou lépe porozumět svému chování a postupně eliminovat negativní dopady.

Součástí podpory je i seznamování s riziky digitálního světa a způsoby, jak se jim bránit, samozřejmě přiměřeně věku žáků. Důležitý je přitom vyvážený a realistický přístup – tzv. technorealismus – který neodmítá technologie, ale učí je používat s rozvahou. Taková práce nemusí být časově náročná a často zvyšuje zájem dětí o školu i jejich motivaci k učení.

Společné úsilí školy a rodiny vytváří prostředí, kde se děti učí využívat technologie pro učení i osobní rozvoj. Zároveň je to příležitost podpořit i rodiče, kteří si s digitálním světem často nevědí rady.

Krátká odpověď: Ano, digitální wellbeing je součástí RVP ZV (2025). Patří do závazného oboru Osobnostní a sociální výchova, průřezového tématu Péče o sebe a druhé a zároveň úzce souvisí s digitální kompetencí. Téma se promítá napříč vzděláváním a není omezeno pouze na výuku informatiky.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing je nedílnou součástí RVP ZV (2025). Je zařazen v závazném oboru Osobnostní a sociální výchova a průřezovém tématu Péče o sebe a druhé, přičemž úzce souvisí s rozvojem digitální kompetence. Tematicky zasahuje i do výuky informatiky. Zde je důležité, aby žáci (přiměřeně k věku) chápali principy fungování digitálních nástrojů a algoritmů – v duchu hesla „Ovládej, abys nebyl ovládán.“ Patří sem i schopnost kriticky hodnotit design aplikací, digitální obsah a technologické prostředí.

Digitální wellbeing však přesahuje rámec informatiky – dotýká se všech vzdělávacích oblastí a klíčových kompetencí. V praxi bývá často mylně vnímán pouze jako úkol učitelů ICT, což neodpovídá současnému kurikulárnímu rámci ani skutečné povaze tohoto tématu. Skutečná digitální kompetence vzniká tehdy, když se ostatní kompetence rozvíjejí i ve vztahu k digitálnímu prostředí.

Digitální wellbeing se tak promítá do výuky napříč předměty – všude tam, kde se technologie využívají a zároveň reflektují. Je proto společnou odpovědností všech učitelů, nikoli jen odborníků na informatiku.

Spomocník

Krátká odpověď: Začleněním do ŠVP, školního řádu nebo preventivních programů se digitální wellbeing stává součástí kultury školy a její vzdělávací vize. Jasná pravidla v této oblasti pomáhají vytvářet bezpečné a podpůrné prostředí pro žáky i zaměstnance.

Dlouhá odpověď: Dokumenty jsou důležité, ale klíčové je budovat vizi školy, která se promítá do její kultury, v níž by měl mít digitální wellbeing své pevné místo. Jeho začlenění do školních dokumentů (např. do ŠVP, školního řádu, preventivních programů či vnitřních směrnic) pomáhá vytvářet prostředí, které podporuje zdravé a bezpečné digitální návyky žáků i zaměstnanců.
Digitální wellbeing lze v ŠVP propojit s rozvojem digitálních kompetencí a výchovou k zdravému životnímu stylu. Může být zahrnut do oboru

Osobnostní a sociální výchova a průřezového tématu Péče o sebe a druhé nebo může být vymezen jako specifický cíl v rámci různých předmětů. Školní řád by měl jasně definovat pravidla pro používání digitálních zařízení, včetně prevence kyberšikany. Preventivní programy mohou zahrnovat témata jako závislost na technologiích a vnitřní směrnice pak doporučení pro digitální rovnováhu zaměstnanců.

Začlenění digitálního wellbeingu do oficiálních dokumentů a jeho aktivní naplňování ukazuje, že jde o školní prioritu, kterou sdílejí učitelé, žáci i rodiče.          

Krátká odpověď: Ano, digitální wellbeing je nedílnou součástí školní kultury – ovlivňuje prostředí školy, způsob výuky i vztahy mezi učiteli, žáky a rodiči.

Dlouhá odpověď: Škola by měla cíleně vytvářet prostředí, kde digitální technologie slouží jako nástroj pro učení, spolupráci a osobní rozvoj – nikoli jako zdroj stresu nebo obav. Klíčové je, jak škola vede žáky i zaměstnance ke smysluplnému a zdravému používání technologií, a to nejen ve výuce, ale i mimo ni. Digitální wellbeing se týká všech – žáků, učitelů i rodičů – a jeho podpora by měla být součástí školní kultury.

Součástí školní kultury je také péče o digitální wellbeing učitelů. Pokud se běžně posílají pracovní e-maily o víkendu nebo zadávají známky v noci, je vhodné zamyslet se nad nastavením pracovních návyků. Je nezbytné vytvářet pracovní prostředí, které respektuje osobní čas zaměstnanců, rodičů i žáků. Zavedení pravidel pro komunikaci mimo pracovní dobu přispívá ke zdravějšímu digitálnímu prostředí. Zároveň je důležité poskytovat zaměstnancům podporu a vzdělávání, aby mohli technologie používat efektivně, s jistotou a v souladu s principy digitálního wellbeingu.

Krátká odpověď: Úplný zákaz mobilů není ideální – místo potlačení problému je potřeba vést žáky k odpovědnému a smysluplnému používání technologií. Klíčem jsou jasná pravidla, zapojení žáků do jejich tvorby a vyvážený přístup, který podporuje digitální wellbeing.

Dlouhá odpověď: Úplný zákaz mobilních telefonů ve škole není ideálním řešením, protože se zaměřuje pouze na potlačení problému, nikoli na rozvoj zdravých digitálních návyků. Pokud jsou technologie zcela vyloučeny, žáci nemají příležitost učit se, jak je používat smysluplně a bezpečně. Výchova postavená výhradně na zákazech může vést k větší zranitelnosti dětí v digitálním prostředí.

Vhodnější cestou je promyšlená regulace využívání technologií, která zohledňuje cíle výuky, věk žáků a jejich digitální wellbeing. Je důležité rozlišovat mezi používáním mobilu o přestávce pro zábavu a využíváním digitálních technologií pro učení – včetně samostudia na vlastních zařízeních.
Klíčovým prvkem je nastavení jasných a srozumitelných pravidel. Pokud se na jejich tvorbě podílejí i samotní žáci, je větší pravděpodobnost, že je budou vnímat jako smysluplná a budou je dodržovat. Tím se zároveň učí, kdy a proč mohou být technologie přínosné.

Příkladem dobré praxe může být škola, kde si žáci sami navrhli omezení používání mobilů o přestávkách. Efektivní přístup spočívá v hledání rovnováhy – v kombinaci věkově přiměřených pravidel a vzdělávání žáků k odpovědnému využívání technologií.

Krátká odpověď: Technická infrastruktura ovlivňuje digitální wellbeing nepřímo – kvalita její správy a bezpečnostní nastavení mají zásadní dopad na pocit bezpečí, důvěry a pohody při používání technologií. Digitální kompetence, informovanost a jasná pravidla jsou klíčem k bezpečnému digitálnímu prostředí.

Dlouhá odpověď: Technická infrastruktura sama o sobě přímo nesouvisí s digitálním wellbeingem, ale způsob její správy a nastavení má zásadní vliv na kvalitu digitálního prostředí ve škole. Bezpečné, funkční a uživatelsky přívětivé technologie přispívají k pohodě žáků i zaměstnanců, zatímco technické nedostatky mohou vést ke stresu, narušení soukromí nebo ztrátě důvěry v digitální prostředí.

Digitální wellbeing úzce souvisí s tím, jak se ve škole vytvářejí pravidla pro používání zařízení, spravují přístupová práva, chrání osobní údaje a jak se podporuje informovanost uživatelů. Nedbalost v oblasti technické bezpečnosti – například neodhlašování ze zařízení, slabá hesla, nejasná pravidla pro sdílená zařízení nebo nadměrný dohled – může negativně ovlivnit pocit bezpečí a důvěry.

Zároveň platí, že čím lépe jsou žáci i zaměstnanci vybaveni digitálními kompetencemi, tím lépe dokážou technologie používat bezpečně, ohleduplně a s větší mírou seberegulace. Technická opatření by proto měla být provázána s podporou kritického myšlení, informovanosti a kultury důvěry – což jsou základní pilíře digitálního wellbeingu.

Krátká odpověď: Používání digitálních technologií úzce souvisí s technickou bezpečností, právními pravidly a odpovědným chováním online. Děti mohou samostatně používat online služby až od 15 let, jinak je nutný souhlas rodičů. Škola by měla žáky informovat o rizicích, právních omezeních a vést je k etickému chování v digitálním prostředí.

Dlouhá odpověď: S používáním digitálních technologií je spojena i technická bezpečnost, právní rámec a odpovědné chování v online prostředí. Tyto aspekty také zásadně ovlivňují, zda digitální prostředí přispívá k celkovému zdraví a pohodě jednotlivce.

V České republice stanovuje § 7 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, že dítě může samostatně udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s online službami až od 15 let. Do té doby je nutný souhlas zákonného zástupce. To se týká například zakládání e-mailových účtů, přístupů do vzdělávacích systémů nebo využívání AI nástrojů. Škola proto potřebuje souhlas rodičů při zřizování účtů pro žáky – podobně jako při zveřejňování fotografií.

Digitální prostředí může být také spojeno s právními riziky. Některé online aktivity žáků mohou být kvalifikovány jako přestupky nebo trestné činy, například:

• Kyberšikana – výhružné či urážlivé zprávy mohou být posuzovány jako vydírání, pomluva nebo nebezpečné vyhrožování.

• Nelegální obsah – výroba či šíření závadného materiálu (např. sexting) je trestná.

• Neoprávněné přístupy – hacking nebo přístup k cizím účtům bez svolení.

• Podvody a krádeže – phishing, krádeže identity, podvodné jednání.

• Kyberstalking – obtěžování přes technologie, pokud ohrožuje oběť.

Škola má povinnost informovat žáky i zaměstnance o těchto rizicích, vést je k etickému chování v online prostředí a učit je respektovat právní rámec. Tím přispívá nejen k prevenci problémů, ale i k budování bezpečného a podpůrného digitálního prostředí.

Krátká odpověď: Vedení žáků k digitálnímu wellbeingu je součástí práce každého učitele napříč předměty i situacemi. Spokojený a vyrovnaný žák se lépe učí, spolupracuje a cítí se bezpečně.

Dlouhá odpověď: Se spokojeným a vyrovnaným žákem se lépe komunikuje a pracuje. Digitální wellbeing žáků je společnou odpovědností rodičů i školy. Rodiče mají významnou úlohu, neboť svým přístupem určují, jak děti digitální technologie používají. Škola má ale velký potenciál, jak může žákům pomáhat pochopit důsledky užívání digitálních technologií, rozvíjet zdravé digitální návyky a předcházet rizikům. Je to navíc i definovaným cílem vzdělávání. Je to jako v jiných oblastech výchovy. Škola má odpovědnost za výchovně vzdělávací proces, jinak ani vzdělávání nelze realizovat. I ve škole je mnoho příležitostí k tomu, jak učit žáky digitální technologie využívat smysluplně, pro podporu zdraví a spokojenosti vlastní i druhých.

Digitální wellbeing je tématem, které v současné době prolíná většinou oborových předmětů, podobně jako celkový wellbeing nebo rozvoj kompetencí. A zásadní je zde postoj k tomu, jakou roli mohou mít digitální technologie v životě člověka. Je třeba přijmout skutečnost, že digitální technologie ovlivňují klima třídy, práci a motivaci žáků i jejich celkový wellbeing. Školní informatik může řešit technickou stránku problému, ale zodpovědnost za digitální wellbeing žáků sdílí celý pedagogický sbor.

Zvláštní pozornost vyžadují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a žáci z rodin ohrožených sociálním znevýhodněním. V mnoha případech je pro ně škola jedinou příležitostí, jak své digitální kompetence a wellbeing posilovat.

Krátká odpověď: I když máte z digitálních technologií obavy, můžete u dětí rozvíjet digitální wellbeing. Nejde o technickou zdatnost, ale o otevřenost, komunikaci a ochotu s dětmi mluvit o jejich zkušenostech a společně hledat rovnováhu. Důležité je obavy si přiznat, nenechat se jimi paralyzovat a postupně získávat základní přehled o prostředích, která žáci používají.

Dlouhá odpověď: Obavy z digitálních technologií jsou dnes běžné a pochopitelné – vývoj je rychlý a často předbíhá naši schopnost reagovat s nadhledem. Negativní přístup ale dětem v rozvoji nepomáhá. Klíčové je, aby obavy nebránily učiteli vést žáky k vědomému a vyváženému používání digitálních prostředí.

Podpora digitálního wellbeingu není o technické zdatnosti, ale o pedagogickém postoji: o ochotě otevírat diskuzi, společně s žáky přemýšlet nad tím, jak technologie ovlivňují jejich učení, vztahy, soustředění i sebepojetí. Učitel nemusí být expertem, stačí, když má snahu získat alespoň základní orientaci v prostředích, která děti používají. Často se může nechat vést samotnými žáky – taková výměna rolí je pro ně motivující a posiluje jejich sebevědomí i vztah k učiteli.

Pokud jsou obavy příliš silné, je v pořádku hledat podporu u kolegů nebo nastavit jinou formu pomoci. Důležité je obavy si přiznat, zvládat je a nezavírat před nimi oči. Takový postoj z vás dělá pro děti autentického a důvěryhodného průvodce, což je v digitálním věku často cennější než bezmezný technologický optimismus.

Krátká odpověď: Technologický optimismus je užitečný, pokud je vyvážený digitálními kompetencemi a sebereflexí. Pro digitální wellbeing je klíčové hledat rovnováhu mezi nadšením a účelností a mezi přínosy a riziky. Digitální technologie jsou užitečné, pokud je používáme vědomě, s ohledem na žáky i na sebe, a ne jen proto, že jsou nové a atraktivní.

Dlouhá odpověď: Technologický optimismus může být přínosem, pokud je spojený s reálnými digitálními kompetencemi a schopností sebereflexe. Pro udržení digitálního wellbeingu – jak vlastního, tak žáků – je zásadní najít rovnováhu mezi nadšením a účelností, mezi přínosy a riziky. Typickým rizikem technooptimismu je bagatelizace možných nebezpečí a přeceňování pozitiv. Pokud se však k nadšení přidá uvědomění a reflexe, může být takový postoj blízký technorealismu, tedy zdravému, vyváženému pohledu.
Jste-li technologický nadšenec, je důležité dávat pozor na digitální přetížení – neustálé zkoušení novinek, multitasking, informační zahlcení nebo práci bez pauz. To, co vám může připadat obohacující, může být pro některé žáky naopak zatěžující. Proto je klíčové respektovat individuální rozdíly a nezahlcovat žáky nadměrným využíváním digitálních nástrojů.

Praktické zásady, které mohou pomoci:

• Reflektujte rizika a přínosy – nenechte se unést jen pozitivy, ptejte se: Co mi tato činnost dává? Co se mnou dělá? Jak působí na druhé?

• Respektujte rozdílné postoje a tempo – ne všichni sdílejí váš zápal, nepřetěžujte žáky novinkami.

• Omezte multitasking – nový nástroj zavádějte postupně, teprve pak přejděte k dalším.

• Dělejte vědomé pauzy – hlídejte si digitální únavu a vyhraďte si čas, který budete trávit offline.

• Podporujte kolegiální dialog – sdílejte zkušenosti, neodsuzujte odlišné názory.

Užitečným vodítkem je i model SAMR, který pomáhá posoudit, zda technologie jen nahrazuje stávající postupy (S), nebo je obohacuje (A), mění (M) a nebo zásadně transformuje (R). Smyslem není technologie využívat za každou cenu, ale zvažovat jejich skutečný vzdělávací přínos.
Pomoci může i princip „digitálního filtru“: před zavedením nového nástroje si položte tři otázky: Usnadní mi výuku a žákům učení? Nepřetíží nás? Má jasný vzdělávací přínos? Pokud ano, pak stojí za to jej zařadit.

Pedagogický pohled na model SAMR

Krátká odpověď: Kdo chce provázet dnešní mladou generaci, potřebuje otevřenou mysl a ochotu učit se rozumět digitálním nástrojům – nejen jejich možnostem, ale i rizikům. Není nutné být odborníkem, důležité je rozvíjet se, experimentovat a neuzavírat se novým příležitostem. Přiznat si nedostatky je první krok, pak už stačí hledat podporu u kolegů nebo online. Budujte své vlastní vzdělávací prostředí a inspirujte k tomu i žáky.

Dlouhá odpověď: Kdo chce provázet dnešní mladou generaci světem, který je tvořen jak fyzickým, tak digitálním prostředím, potřebuje otevřenou mysl. Je důležité snažit se porozumět tomu, jak digitální nástroje fungují, co umožňují a také jak mohou ovlivňovat chování dětí i dospělých – často i manipulativním způsobem.

Není nutné mít perfektní digitální kompetence, podstatné je ochotně se v nich rozvíjet a neuzavírat se novým příležitostem k učení. Společně s tím se přirozeně rozvíjí i kritické myšlení, odolnost, sebepoznání a další důležité dovednosti. Kompetence je třeba posilovat celý život – je to podmínka nejen osobního rozvoje, ale i plnohodnotného fungování ve společnosti. Nebojte se proto experimentovat, využívat bezpečné prostředí školy a společně s žáky se připravovat na život, kde technologie hrají zásadní roli.

Největším úskalím je stavět svou neznalost do pozice přednosti. Pokud si ale dokážete přiznat, že v digitální oblasti máte rezervy, už jste udělali první krok. Pak už jen stačí věnovat energii změně. Velkou pomocí jsou kolegové – ideální je mít ve svém okolí zkušené učitele ochotné sdílet a pomáhat. A pokud takové nenajdete, vždy existují možnosti, jak se propojit a učit online. Budujte proto své osobní vzdělávací prostředí a k tomu veďte i své žáky.

Krátká odpověď: Podporu digitálního wellbeingu lze začlenit kdykoliv – přirozeně se rozvíjí v běžných výukových situacích, když žáky vedeme k tomu, aby technologie používali smysluplně, tvořivě a s ohledem na sebe i ostatní.

Dlouhá odpověď: Je důležité si uvědomit, že fyzické a digitální vzdělávací prostředí nelze oddělit – většina výukových aktivit má přirozený přesah do online prostoru. Digitální technologie proto nemají být jen atraktivní náhražkou běžných činností (např. úložiště dokumentů), ale prostředkem k tvořivosti, kritickému myšlení a adaptaci na současný svět. Žáci je budou potřebovat nejen k získávání informací, ale také k jejich zpracování, vyhodnocování, ke spolupráci a sdílení. Pokud je k tomu vedeme, podporujeme tím i jejich digitální wellbeing, protože se učí technologie používat smysluplně. Často k tomu stačí i krátká reflexe během výuky.

Digitální wellbeing lze rozvíjet průběžně, například:

• při práci s informacemi (kritické posouzení zdrojů, algoritmů, důvěryhodnosti),

• ve skupinových online projektech (respektující komunikace a spolupráce),

• v diskuzích o obsahu online světa (sdílení zkušeností, reflexe přínosů a rizik),

• při plánování času a úkolů (organizace času, vědomé pauzy),

• v běžné modelaci (učitel sám ukazuje zdravé digitální návyky).

Digitální wellbeing se tedy nemusí vyučovat odděleně – přirozeně vzniká jako součást výukových situací a prostoru, který učitel dává žákům k reflexi a sdílení jejich zkušeností.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing lze zařadit do třídnických hodin formou diskuzí, sdílení zkušeností, modelových situací i hledání řešení konkrétních problémů. Podmínkou je bezpečné prostředí, kde žáci mohou otevřeně mluvit. Tak se učí chápat smysl pravidel, rozvíjejí kritické myšlení, seberegulaci i dovednosti potřebné pro vyvážený život v online i offline světě.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing lze do třídnických hodin začleňovat různými způsoby – formou diskuze, při které žáci reflektují své zkušenosti s online prostředím, sdílejí, co jim pomáhá, a co naopak považují za rizikové, nebo společně vytvářejí postupy, jak zvládat negativní důsledky digitálních technologií. Vhodné je také využívat modelové situace, kdy žáci popisují možné důsledky konkrétního chování na internetu.

Základní podmínkou je bezpečné prostředí, které žákům umožní otevřeně sdílet své zážitky. Teprve tehdy mohou společně hledat smysl pravidel, učit se, co je pro jejich wellbeing přínosné a jak se chránit před tím, co jim škodí. Takové aktivity zároveň rozvíjejí seberegulaci, schopnost organizovat si čas, socio-emoční a komunikační dovednosti i kritické myšlení.

Důležité je ukazovat paralely mezi online a offline světem – žáci si tak uvědomují, že nejde o zcela odlišné světy, ale o různá prostředí, která dohromady tvoří jejich každodenní realitu. Třídní učitel přitom hraje klíčovou roli, protože zná své žáky, jejich vztahy i chování a může diskuzi přizpůsobit konkrétním potřebám třídy. Pokud si učitel neví rady, může využít podporu metodika prevence, ICT koordinátora či jiných kolegů. Společné plánování, sdílení zkušeností a využívání dostupných materiálů je vždy velkou inspirací a pomocí.

Krátká odpověď: Pro rozvoj digitálního wellbeingu je důležité stanovit si jasný cíl a téma technologií zařazovat jak samostatně, tak jako přirozenou součást běžné výuky. Učitel může být vzorem, sdílet zkušenosti, podporovat otevřenou diskuzi a rozvíjet kritické myšlení i zdravé digitální návyky. Klíčové je zaměřit se nejen na čas online, ale především na kvalitu a smysl využívání technologií.

Dlouhá odpověď: Stejně jako u jiné výuky je důležité stanovit si jasný cíl, vědět, čeho chceme dosáhnout, a podle toho volit metody a postupy. Téma digitálních technologií je vhodné někdy zařadit jako samostatné, ale zároveň ho přirozeně integrovat i průběžně do běžných situací – bez nutnosti věnovat mu nepřiměřeně mnoho času.

Co můžete jako učitel udělat:

• Buďte vzorem. Vlastní chování je nejsilnějším výchovným prostředkem – i učitel by proto měl dodržovat pravidla, která platí pro žáky (např. zacházení s mobily během přestávky či výuky).

• Sdílejte své zkušenosti. Autenticita pomáhá budovat bezpečné prostředí a povzbuzuje žáky, aby se otevřeně dělili o své vlastní zkušenosti.

• Podporujte sdílení žáků. Vystupujte v roli průvodce, nikoliv hlídače. Vyhněte se moralizování, spíše nabídněte nadhled a velkorysost.

• Zařazujte wellbeing jako téma. Věnujte se například seberegulaci, vlivu notifikací, sociálním sítím či digitální únavě – formou diskuze a reflexe, nikoliv jen během frontálního výkladu.

• Rozvíjejte kritické myšlení. Klíčová je práce s otázkami a reálnými příklady: falešné zprávy, algoritmy, vliv online prostředí. Učte žáky ověřovat, vyhodnocovat a reflektovat informace.

• Posilujte zdravé návyky. Učte děti plánovat čas, vědomě volit činnosti, vnímat své prožívání a důsledky online aktivit. Podporujte pozitivní návyky malými, postupnými kroky.

• Zaměřte se na obsah, ne jen na čas. Rozlišujte, k čemu žáci technologie využívají – zda tvoří, hledají informace, nebo jen pasivně konzumují. Vysvětlujte rozdíly a pomáhejte jim orientovat se v kvalitě obsahu (např. srovnání youtuberů, zdrojů na sítích či knih).

Digitální wellbeing se tak stává přirozenou součástí výuky, nikoli odděleným tématem. Podstatné je, aby žáci měli prostor pro sdílení a porozumění a učitel jim byl průvodcem, který ukazuje smysluplné a vyvážené cesty využívání technologií.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing není jednorázový projekt, ale součást výuky. Stačí začít malými kroky – někdy jen pár minutami – a postupně hledat způsoby, jak téma přirozeně zapojit do práce se žáky i do vlastního rozvoje.

Dlouhá odpověď: Rozvíjení digitálního wellbeingu není jednorázový projekt, ale přirozená součást pedagogické práce. Neznamená to, že by tomu učitel musel věnovat hodiny navíc – někdy postačí pět minut diskuze, jindy trochu více času, podle cíle a situace.

Dobrou zprávou je, že začít lze jednoduše a malými kroky. Zásadní je začít u sebe – věnovat se vlastnímu rozvoji, promýšlet své digitální návyky a hledat cesty, jak téma smysluplně zapojit do výuky. Digitální wellbeing se tak stane přirozenou součástí života školy, nikoli přítěží navíc.

Krátká odpověď: Digitální technologie ovlivňují člověka pozitivně i negativně v závislosti na tom, jaké činnosti online vykonává a s jakým cílem. Hlavně se jedná o míru využívání digitálních technologii.

Dlouhá odpověď: Výzkumy ukazují, že všechny aktivity v online prostředí s sebou nesou jak přínosy, tak rizika. Rozhodující je především to, proč a za jakým účelem člověk technologie používá. Jak uvádí dosavadní výzkumy, sociální média či digitální technologie mohou působit pozitivně i negativně – záleží na způsobu jejich využívání. Negativní účinky se objevují zejména při velmi nízkém nebo naopak nadměrném používání, zatímco přiměřené a vyvážené užívání má často dopady pozitivní. Důležité je také rozlišovat mezi krátkodobými a dlouhodobými účinky: to, co v daný okamžik působí nepříjemně, se může později ukázat jako nevýznamné, a naopak krátkodobě příjemné aktivity mohou mít v dlouhodobém horizontu negativní následky vlivem kumulace.

Zdroje a materiály:
- Škodí dospívajícím technologie? Zjištění 11 studií o kauzálních dopadech na wellbeing
- How is the digital transformation affecting people’s lives?
- Educating 21st Century Children: Emotional Well‑Being in the Digital Age

Krátká odpověď: Přínosy digitálních technologií často převyšují rizika. Negativa vycházejí spíše z rozhodnutí lidí (zisk, moc) než z technologií samotných. Prevencí je osvěta a kritické povědomí veřejnosti.

Dlouhá odpověď: Mnoho lidí je přesvědčených, že negativní důsledky v rámci populace jednoznačně převažují a často takový pohled prezentují média. Nic takového ale zastřešující data, která jsou dostupná, nedokazují. A dokonce spíše naopak většina metastudií, které shrnují více výzkumů, ukazují, že přínosné činnosti u většiny digitálních prostředí spíše převažují.

Možná si většina lidí neuvědomuje, jak moc již digitální technologie samozřejmě používáme i v běžných, každodenních situacích a je to tak v pořádku. Například sociální sítě považuje nejméně ¾ dětí za potenciální možnost podpory, povzbuzení, pomoci Jistěže lze některé jevy některých digitálních prostředí jednoznačně považovat za spíše škodlivé, např. nastavení algoritmů pro to, aby to přitahovalo co nejvíce pozornost k dané doméně nebo prvky gamblingu v hrách. To ale neznamená, že jiné funkce daných domén nemohou dobře sloužit, např. samotná možnost komunikace a sdílení nebo odreagování stejně jako u stolní hry.

Mimochodem, za cíle algoritmů a prvky gamblinku “nemůže samotná digitální” technologie, je to vůle lidí (majitelů firem a vývojářů), jejímž cílem je získat nějaký profit, většinou výdělek nebo moc. Stojí zde člověk proti člověku a nikoliv technologie proti člověku. Hlavní prevencí je zvyšování povědomí široké populace o záměrech těchto lidí.

Krátká odpověď: Digitální technologie samy o sobě nejsou hlavní příčinou psychických problémů, spíše působí jako zesilovač, pokud nejsou naplňovány základní potřeby ve fyzickém světě. Riziko tedy nespočívá v samotné technologii, ale v tom, proč a jak ji děti používají.

Dlouhá odpověď: Výzkumy se liší v tom, zda digitální technologie samy o sobě způsobují psychické problémy. Prokázat příčinu je složité, protože většina studií pracuje jen s korelací, tedy se souběhem jevů (např. více času na aplikaci a zároveň více úzkostí), což samo o sobě není důkazem kauzality.

Výzkumy zaměřené na hlubší souvislosti ukazují, že technologie nejsou hlavní příčinou potíží, ale spíše zesilovačem – pokud nejsou naplňovány základní potřeby ve fyzickém světě, mohou přispět k jejich prohlubování. Proto platí, že kybersvět není spouštěč, ale zesilovač. U dětí pak dlouhodobé vystavení toxickému obsahu, kyberšikaně nebo nedostatek spánku může zhoršovat psychický i fyzický stav. Samotná technologie však není skutečnou příčinou – tu je třeba hledat v prostředí dítěte: v nastavených hranicích, školním klimatu, vztazích, sebedůvěře nebo i v genetických predispozicích. Vážnější problémy proto vyžadují komplexní odborné posouzení. Klíčové je vždy ptát se, proč dítě technologii používá rizikově a jakou potřebu tím naplňuje. Riziková není samotná potřeba, ale nevhodný způsob, jakým je uspokojována.

Zdroje a materiály:
- Recenze na knihu Jonathana Haidta s názvem “The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood Is Causing an Epidemic of Mental Illness”
- Příběh Jany – case management: online kurz o zapojení učitelů do metody case managementu

Krátká odpověď: Psychické problémy mohou vést děti k nezdravému užívání digitálních technologií jako úniku, proto je klíčová prevence postavená na podpoře jejich psychické pohody, odolnosti a blízkých vztahů v reálném světě.

Dlouhá odpověď: Psychické problémy mohou být primární příčinou nevhodného užívání digitálních technologií. Děti s úzkostmi, depresemi nebo nízkým sebevědomím mohou hledat únik z fyzického světa do online prostředí, například prostřednictvím her, sociálních sítí nebo sledování obsahu. To může vést k nezdravému chování, jako je nadměrné trávení času online a vyhýbání se dění ve fyzickém světě. Opět je zde na místě otázka: Jak to, že Anička nenašla jiný způsob, jak překonávat úzkost než sledováním sociální sítě? Jak to, že Pepa nemá nikoho, kdo mu zprostředkuje blízkost a rozptýlí pocit samoty lépe než hraní online hry? Děti jsou ve všech ohledech jednodušeji zranitelnější, než dospělí, teprve se učí být s lidmi, se sebou samými a rozumět světu i sobě. Potřebují pomoc od dospělých ze svého okolí, když mají trápení. Není-li pomoc od blízkých lidí, hledají jinde.

Prevence by tedy měla zahrnovat nejen regulaci času stráveného online, ale také podporu psychické pohody celkového wellbeingu a otevřenou komunikaci o pocitech a potřebách dětí. To také souvisí s odolností. Jsou-li děti příliš zvyklé na zajišťování komfortu, jednodušeji je něco rozhodí, třeba i běžné nároky každodenního života. Digitální prostředí pak poskytuje jednoduchý únik při každé příležitosti, kdy se cítí nekomfortně. Proto je důležité učit děti také zvládat nároky nebo nepříjemné situace běžného života a vytvářet jim dostatek příležitostí pro společné trávení času a komunikaci ve fyzickém světě.

Krátká odpověď: Digitální technologie mohou při psychických potížích pomáhat odreagováním, vyhledáváním informací, udržováním režimu, usnadněním kontaktu a sdílení zkušeností či dostupností online poradenství a terapie.

Dlouhá odpověď: Digitální technologie mohou být užitečným nástrojem při zvládání psychických potíží hned v několika rovinách. Mohou sloužit k odreagování a odvedení pozornosti od stresujících podnětů, pomáhají dohledávat informace o duševním zdraví či strategiích zvládání a podporují udržování denního režimu prostřednictvím různých aplikací či připomínek.

Online komunikace nabízí prostor k navazování a udržování kontaktu, což může být zvlášť důležité pro lidi, kteří mají obtíže s osobním setkáváním. Sdílení zkušeností s lidmi, kteří procházejí podobnými problémy, přináší pocit porozumění a podpory. Roste také význam online poradenství a terapeutických služeb, které umožňují přístup k odborné pomoci i těm, kteří by ji jinak neměli snadno dostupnou – ať už z důvodů vzdálenosti, finančních bariér či studu.

Krátká odpověď: Zdravé užívání technologií znamená vědomě usměrňovat čas a způsob práce s digitálními technologiemi, mít nad nimi kontrolu a umět zhodnotit jejich přínosy i rizika ve vztahu k vlastnímu životu.

Dlouhá odpověď: Zdravé užívání digitálních technologií lze chápat jako vědomě usměrňované a vyvážené, kdy si člověk aktivně uvědomuje přínosy i rizika ve své konkrétní životní situaci.

Klíčovou roli hraje sebereflexe – tedy schopnost vnímat důsledky vlastního chování a posuzovat, zda technologie podporují, nebo naopak oslabují psychickou pohodu, vztahy či osobní rozvoj.

Většina dostupných metodik a zdrojů se zaměřuje spíše na popis rizikových fenoménů, avšak podstata zdravého a bezpečného užívání spočívá také v rozpoznávání přínosů a v aktivním hledání rovnováhy.

Krátká odpověď: Hlavními přínosy užívání digitálních technologií jsou podpora psychické pohody, vztahů, seberealizace, poznávání, učení, inspirace a dostupnost informací.

Dlouhá odpověď: O přínosech digitálních technologií se mluví mnohem méně než o rizicích, i když jsou neméně významné. Negativní jevy bývají mediálně atraktivnější a přitahují více pozornosti, zatímco přínosy se objevují spíše v odborných studiích. Ve skutečnosti však digitální prostředí nabízí širokou škálu pozitivních dopadů.

Z hlediska digitálního wellbeingu lze mluvit o dvou hlavních rovinách: podporují psychickou pohodu, například odreagování, posílení pozitivních emocí či vztahů, a zároveň přispívají k seberealizaci a rozvoji – tedy k naplňování životních cílů, profesnímu růstu, učení a plánování. Digitální hry tak mohou rozvíjet logiku, strategické myšlení, soustředění, kreativitu i fantazii, zatímco sociální sítě a internet usnadňují navazování přátelství, posilují empatii a sebevědomí, poskytují okamžitou podporu i inspiraci, rozšiřují přístup k informacím a dávají prostor k vyjádření či prosazování vlastních zájmů.

Zdroje a materiály:
- video od Ted Talks – Daphne Bavelier: Your brain on video games
- Lži se po internetu šíří snadněji než pravda

Krátká odpověď: Umělá inteligence zásadně ovlivňuje způsob, jakým získáváme a zpracováváme informace, přináší přínosy jako úsporu času a podporu kreativity, ale zároveň i rizika jako zahlcení a oslabení kritického myšlení.

Dlouhá odpověď: Umělá inteligence se stává přirozenou součástí našeho digitálního života – od doporučujících algoritmů na sociálních sítích, přes vyhledávače, až po generativní nástroje schopné tvořit texty, obrazy či zvuky. Digitální éra tak přináší nejen nové možnosti pro vzdělávání, práci a komunikaci, ale také nové výzvy spojené s rychlým rozvojem AI.

Umělá inteligence zásadně ovlivňuje to, jak vyhledáváme a zpracováváme informace. Na jedné straně nám usnadňuje přístup ke kvalitním zdrojům, šetří čas a podporuje kreativitu. Na straně druhé však hrozí informační přetížení, šíření dezinformací a oslabení schopnosti samostatně hodnotit fakta. V době, kdy algoritmy rozhodují, co vidíme a co nám uniká, je proto klíčové posilovat mediální gramotnost a kritické myšlení. Pro digitální wellbeing je nezbytné učit se rozpoznávat spolehlivé zdroje, ověřovat fakta, chápat vliv algoritmů a výstupů AI na naše rozhodování a zároveň si nastavovat zdravé hranice v používání digitálních nástrojů.

Digitální technologie dnes pronikají do téměř všech profesních oblastí – od administrativy, ekonomie, technických oborů a medicíny až po humanitní disciplíny, jako jsou žurnalistika, historie či lingvistika. Výkon profese zůstává v rukou člověka, ale digitální prostředí je dnes jeho nepostradatelným nástrojem. Stejně tak i každodenní život je digitalizací prostoupen do té míry, že si ji často ani neuvědomujeme. Technologie nám usnadňují rutinní činnosti, šetří čas a otevírají nové možnosti. Klíčové je však udržet vyváženost a neztratit kontrolu nad jejich užíváním.

Zdroje a materiály:
- Doporučení pro využívání umělé inteligence na základních a středních školách
- Doporučený přehled rizik i přínosů tří hlavních digitálních fenoménů (hry, sítě, porno) nabízí Michaela Slussareff v knize Hry, sítě a porno

Krátká odpověď: Rizika spojená s používáním digitálních technologií zahrnují rizikové jevy (např. kyberšikanu či phishing), nadměrné užívání nebo online závislost, které mohou negativně ovlivnit psychické zdraví, vztahy i celkový wellbeing.

Dlouhá odpověď: Základní kategorie rizik digitálních technologií lze popsat třemi způsoby. První je rizikové užívání, které znamená setkání s něčím potenciálně škodlivým v online prostředí. Jde o konkrétní fenomény, které jsou dobře popsány a mají i vlastní pojmenování, například kybergrooming, kyberstalking, hate crime, doxing, kyberšikana nebo phishing.

Druhou kategorií je nadměrné užívání, tedy stav, kdy člověk tráví s technologiemi více času, než je pro něj přiměřené z hlediska zdravého rozvoje. To zpravidla zvyšuje i pravděpodobnost kontaktu s rizikovým obsahem, a tedy souvisí nejen s délkou času online, ale i s jeho náplní.

Třetí kategorií je online závislost (netolismus), která má již charakter diagnózy. V tomto případě užívání digitálních technologií způsobuje vážné negativní důsledky v oblasti psychického a fyzického zdraví, práce či vztahů a výrazně snižuje kvalitu života.

S digitálním wellbeingem úzce souvisí především nadměrné užívání a závislost, protože se u nich projevují dlouhodobé změny v chování, které negativně ovlivňují zdraví, spokojenost i osobní rozvoj. Rizikové užívání je specifické tím, že se může projevit i jednorázově, nemusí vést ke změnám životních návyků a v některých případech může být dokonce posilující zkušeností. Přesto však od digitálního wellbeingu oddělit nejde – schopnost rozpoznávat a bránit se rizikům je podmíněna rozvojem člověka. Kritické myšlení například ovlivňuje, zda opakovaně kliknu na podvodnou zprávu, odpovědnost zase souvisí se silou mých hesel. A fenomény jako kybergrooming, kyberšikana či bodyshaming mají přímý dopad na psychickou pohodu a mohou výrazně ovlivnit celkové fungování člověka.

Krátká odpověď: Rizikové užívání může být nebezpečné, pokud digitální technologie slouží k cílenému ubližování, ale jeho dopad závisí na odolnosti jedince, nikoliv na samotné technologii.

Dlouhá odpověď: Za rizikové užívání digitálních technologií se považují situace, kdy jsou záměrně využívány k ublížení druhému – například k vydírání, zneužití, osočování, vyhrožování či manipulaci. Samotný záměr však ještě neznamená skutečné ublížení; záleží na odolnosti člověka i na podpoře, kterou má k dispozici. Výzkum Děti a kult krásy (Univerzita Palackého, O2 Czech Republic, 2022) například ukázal, že čtvrtina dětí vnímala negativní komentáře na sociálních sítích nakonec jako posilující zkušenost. Rizika kybersvěta tedy nevedou automaticky k poškození.

Online prostředí sice určité formy ubližování usnadňuje, například díky anonymitě nebo snadnějšímu kontaktu, ale podstata je stejná jako ve fyzickém světě – ubližování mezi lidmi nikdy zcela nezmizí. Nejčastějším původcem online agrese u dětí navíc bývají jejich vrstevníci. Děti se totiž stále učí, jak spolu komunikovat, a je nutné je vést i v prostředích, která se od běžné interakce liší. Prevencí není jen snaha rizikům se vyhnout, ale především rozvíjení schopnosti s nimi pracovat: zvyšování digitální gramotnosti, porozumění fungování online prostředí, pěstování odolnosti, odvahy, kritického myšlení a nadhledu. Právě zvládnutí nepříjemné zkušenosti pomáhá posilovat vnitřní sílu.

Zdroje a materiály:
- Výzkumná zpráva: Děti a kult krásy, UPOL, 2022
- Popisy rizikových fenoménů: o2chytraskola.cz; Internetem bezpečně; Jak na internet; E-Bezpečí.

Krátká odpověď: Děti nejčastěji zažívají online ubližování od svých vrstevníků, přičemž incidenty bývají spíše situační než dlouhodobé.

Dlouhá odpověď: Odpovědí mohou být výsledky studie České děti v kybersvětě z roku 2019, do níž se zapojilo 27 177 dětí ve věku 7–17 let. Tím se řadí k dosud nejrozsáhlejším výzkumům svého druhu v ČR. Ukázala, že většina incidentů agrese či rizikového chování v online prostředí má krátkodobý charakter – u 60 % dětí trvaly méně než týden a jen asi 3 % respondentů uvedla obtíže delší než půl roku. Ve většině případů tedy jde o situační konflikty podobné těm, které děti zažívají i ve fyzickém světě.

Výsledky dále potvrzují, že původcem útoků bývají nejčastěji samotní vrstevníci. Nejvíce jde o spolužáky ze stejné třídy (29,4 %), bývalé kamarády (16,4 %) nebo žáky z jiné školy (14,4 %). Dospělí se na incidentech podílejí jen zhruba v 7,5 % případů. To ukazuje, že online agrese mezi dětmi je především problém vrstevnických vztahů, nikoliv převážně hrozba přicházející od dospělých. Vedle těchto výsledků studie upozorňuje i na fenomény, jako jsou nebezpečné výzvy či online podvody, které mohou mít pro děti vážné důsledky.

Další studie podobného charakteru v ČR jsou realizovány na menším vzorku populace. Výsledky tohoto výzkumu rámcově odpovídají zjištěním jiných studií. Vždy je nakonec potřeba podívat se na více výzkumů a udělat si celkový přehled, neboť konkrétní výsledky se vždy trochu liší podle charakteru sběru dat, výzkumného vzorku, metod zpracování.

Zdroje a materiály:
- Výzkumná zpráva České děti v kybersvětě: Jak se chovají v online světě a co jim hrozí? ÚPOL, 2019

Krátká odpověď: Nadměrné užívání digitálních technologií, často označované jako screen time, znamená ztrátu kontroly nad časem online. Souvisí také se společenským tlakem být neustále online, což může vést ke stresu, rozptýlení a snížení soustředěnosti.

Dlouhá odpověď: Mnoho obav rodičů i vyučujících se vztahuje zejména k času strávenému používáním technologií, někdy označovaném jako tzv. screen time. Tematizuje se tzv. nadměrné užívání, tedy trávení více času s digitálními technologiemi, než je pro daného člověka přiměřené. To se ale těžko stanovuje, neboť s technologiemi – například vzhledem k jejich používání v práci – trávíme obecně spoustu času. Nejprve je nutné vymezit, že nadměrné užívání není závislost, ale projevuje se již jistou ztrátou kontroly nad časem, který s digitální technologií člověk tráví. Dochází například k rozptýlení technologiemi více, než je nám příjemné, a kvůli kterému jsme pak méně přítomní v daném okamžiku.

Nadměrné používání je jev, který zasahuje největší část dětské populace. Ve věku do 11 let je zřejmě zhruba třetina/až polovina dětí více času, než je zdravé. Nadměrné užívání ale nelze zcela oddělit od obsahu, jakému věnujeme pozornost. Obsah, který pomocí digitálních technologií konzumujeme, totiž souvisí například s fungováním algoritmu dané aplikace (např. neustálé doporučování videí, které se nám mohou líbit na sociálních sítích) nebo s prvky hazardu v digitálních hrách. Souhrnně jde o veškeré mechanismy, jejichž cílem je udržet co nejdéle naši pozornost u dané technologie či platformy. Výzkumy ukazují, že čím více času trávíme používáním digitálních technologií, tím větší je i pravděpodobnost, že se setkáme s rizikovými fenomény. Není tedy úplně jedno, co a proč sledujeme.

Nadměrné používání může být také spojeno se společenskými normami – například pracovními, kdy cítíme tlak být neustále online a dostupní. U některých lidí to pak může vyvolávat stres a omezovat produktivitu a soustředěnost, protože neustále kontrolujeme, zda se neudálo něco nového – tedy zda nemáme nový email či úkol.

Krátká odpověď: Nadměrné užívání digitálních technologií se projevuje ztrátou kontroly nad časem stráveným v kyberprostoru, zatímco závislost má závažnější dopady a vyžaduje odbornou intervenci.

Dlouhá odpověď: Projevy nadměrného užívání jsou charakteristické zejména zvýšeným trávením času s technologiemi – od závislosti se ale liší. Ačkoliv může nadměrné používání závislost připomínat, jde o jev projevující se v menší míře než závislost a vyžaduje jiné způsoby intervence a podpory. Většinou je třeba podporovat vše, co souvisí se seberegulací a obecně motivací. Důležitá je opět informovanost, např. porozumění tomu, jak fungují algoritmy používané pro výběr obsahu, který se nám ukazuje.

Zároveň je třeba pamatovat na individuální potřeby – například pro děti s poruchou pozornosti může být navigování algoritmického fungování technologií mnohem obtížněji zvládnutelné než pro děti bez této poruchy. Nelze tedy vytvářet jednotná doporučení, kolik času je ještě přiměřené pro celou populaci. Pokud člověk své používání reflektuje, může s ním lépe vědomě pracovat a cíleně se s předstihem bránit.

Krátká odpověď: Online závislost (netolismus) je nadměrné užívání digitálního obsahu, které výrazně narušuje psychické, zdravotní, pracovní a sociální fungování člověka a snižuje kvalitu jeho života.

Dlouhá odpověď: Online závislost (tzv. netolismus) znamená nadměrné konzumování digitálního obsahu (tzv. virtuální drogy – nelátková závislost), které má významné negativní dopady na uživatele (psychické, zdravotní, pracovní, sociální) a zásadně snižuje kvalitu jeho života. Důležité je, že tyto projevy chování vedou k opravdu významnému narušení v osobních, rodinných, sociálních, vzdělávacích, pracovních nebo jiných oblastech života. Mohou se projevovat občas, epizodicky, ale nejméně 12 měsíců.

Závislost se může týkat různých druhů online činností: hraní her, sociálních sítí a online komunikace, konzumování online obsahu (videa, hudba, formát TV), virtuální sexuality (pornografie). Nicméně jedinou behaviorální závislostí identifikovanou závaznými diagnostickými manuály je tzv. gaming disorder (herní porucha).

Lidé často zaměňují závislost s nadměrným užíváním. Studie od doktorky Sadílkové prokázala, že "polovina rodičů i teenagerů se cítí závislých na svém mobilním telefonu a 35 % teenagerů si to myslí o svých rodičích". Herní porucha se ale týká nejvíce zhruba 4 % populace.

Zdroje a materiály:
- JULES a JIM: Kurz Labyring sítě a ráj srdce je určen pro všechny, kdo mají zájem vést děti ke zdravému a spokojenému životu s digitálními technologiemi.

Krátká odpověď: Online závislost je přesně definovaná diagnóza stanovená odborníkem, kdy důsledky užívání digitálních technologií významně zasahují do celkového fungování života člověka.

Dlouhá odpověď: Online závislost je odborně uznávaná diagnóza, kterou může stanovit pouze profesionál na základě jasně definovaných znaků. Problém nastává tehdy, když užívání digitálních technologií dlouhodobě narušuje základní životní návyky, jako je spánek, pohyb nebo zdravá strava, a zasahuje většinu oblastí života – člověk ztrácí zájem o jiné aktivity, dostává se do konfliktů ve vztazích, ve škole či v práci a online činnost se stává hlavním středobodem jeho života. Typické jsou silná touha a nedostatek kontroly, neschopnost přestat navzdory negativním důsledkům, zvyšování tolerance (potřeba trávit stále více času online), změny nálad, abstinenční příznaky při nemožnosti činnost vykonávat a relapsy po pokusech o omezení.

Diagnostická kritéria (např. DSM-5 nebo model Griffithse) vycházejí z analogie s látkovými závislostmi, což s sebou nese riziko, že se běžné užívání internetu může patologizovat. Samotná doba strávená u obrazovky proto není rozhodujícím ukazatelem – klíčové jsou doprovodné jevy v chování a dopad na celkový život. Proto je vždy nutné komplexní posouzení celé životní situace člověka, aby bylo možné odlišit závislost od běžného či profesně podmíněného užívání digitálních technologií.

Zdroje a materiály:
- Odvykání hazardního hraní