FAQ - nejčastější dotazy o digitálním wellbeingu

Krátká odpověď: Digitální wellbeing je specifickou a dnes již důležitou součástí celkového wellbeingu – pomáhá využívat technologie tak, aby to podporovalo celkovou spokojenost, zdraví a rozvoj.

Dlouhá odpověď: Celkový wellbeing popisuje stav člověka nezávisle na užívání nějakého konkrétního nástroje. Digitální wellbeing souvisí s přítomností digitálních technologií v lidském životě, a zaměřuje se tedy na specifický aspekt života. Konkretizuje, jak digitální technologie zapojit do života tak, aby to přispívalo k celkovému wellbeingu. Je tedy specifickou a v současné době důležitou součástí celkového wellbeingu.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing neznamená jen vypnout mobil. Jde o vědomé a vyvážené používání technologií tak, aby nám prospívaly a neškodily – sobě ani druhým.

Dlouhá odpověď: Mnozí si digitální wellbeing představují jako stav, kdy je jim dobře, protože mají vypnutý telefon – tedy „pohodu bez mobilu“. Ano, i to může být jeho součástí a pro někoho dokonce hlavní způsob dosažení digitálního wellbeingu. Rozhodně ale není jediný. Digitálního wellbeingu člověk dosahuje i tehdy, kdy používá digitální technologie pro sebe přínosně a vědomě se vyhýbá užívání spojenému s negativními dopady na sebe sama nebo druhé lidi.

Například hraní online her může podporovat wellbeing, pokud je jedním z mnoha prostředků využívaných k odreagování a nebrání jiným činnostem nebo nevede k nadměrnému vyčerpání. Navíc může rozvíjet strategické myšlení, analytické a komunikační schopnosti.

Digitálního wellbeingu tedy nedosahujeme pouze tím, že digitální technologie nepoužíváme, ale přednostně souvisí s tím, jak a proč je využíváme. Klíčem je vědomé, rozumné užívání.

Krátká odpověď: Pro digitální wellbeing je zásadní zdravý přístup, který vychází z vnímání vlastních pocitů při používání technologií, vědomé regulace a úpravy návyků – například změnou obsahu na sítích, nastavením limitů nebo přesměrováním pozornosti. Důležitá je všímavost k sobě i okolí.

Dlouhá odpověď: Zdravý přístup k digitálním technologiím stojí na reflexi vlastních návyků spojených s užíváním technologií, uvědomění si jejich přínosů a rizik a vědomé regulaci jejich užívání.

Můžeme si to ukázat na příkladu používání sociálních sítí. Pokud nám začne být jejich sledování nepříjemné, je důležité si toho všimnout a upravit svůj přístup – například změnou obsahu, který sledujeme, nebo omezením času stráveného na síti. Klíčové je rozpoznat, jaký obsah v nás vyvolává negativní pocity, a přizpůsobit tomu co sledujeme.

Pomoci může třeba promazání sledovaných profilů, filtrování příspěvků nebo nastavení upozornění. Pokud nám, vadí, že někdo sdílí neustále dokonalý život, jednoduše přestaneme jeho obsah sledovat. Užitečné je také nastavit si časový limit pomocí aplikace a najít si jinou činnost, která nás baví a na kterou chceme vědomě přesměrovat svou pozornost.

To, co nám na sociálních sítích (nebo obecně v digitálním prostředí) vyhovuje či vadí, je individuální a může se měnit i ze dne na den. Stejně tak se může lišit, kdy je pro nás hraní videohry přínosné a kdy už nám spíš ubližuje.

Proto je pro digitální wellbeing klíčová všímavost k vlastnímu prožívání – tedy schopnost vnímat, jak na nás digitální technologie působí, a podle toho je vědomě a s rozmyslem zapojovat do života. Součástí toho je i všímavost k tomu, jak užíváním digitálních technologií působíme na ostatní a okolní svět.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing a digitální gramotnost spolu úzce souvisejí, ale nejsou totéž. Znalost technologií pomáhá k jejich bezpečnému a smysluplnému využívání, ale klíčové je i sebeuvědomění, všímavost a schopnost řídit své digitální návyky.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing souvisí s digitální kompetencí/gramotností do jisté míry, ale není na ní přímo závislý. Digitální wellbeing neznamená, že musíme být IT profesionálem nebo dokonale rozumět tomu, jak funguje počítač. Přesto s digitální gramotností úzce souvisí. Čím lépe rozumíme tomu, jak fungují sociální sítě, jak chránit své soukromí, jak bezpečně sdílet obsah nebo jaké informace o nás aplikace sbírají, tím lépe můžeme technologie využívat způsobem, který přispívá k našemu wellbeingu. Schopnost orientovat se v digitálním prostředí nám umožňuje efektivněji řídit svůj čas online a vyhýbat se rizikům, která by mohla mít negativní dopad na naše duševní zdraví.

Proto jsou jednotlivé oblasti definice digitálního wellbeingu formulovány jako schopnosti, které nám umožňují efektivně a bezpečně využívat možnosti různých digitálních prostředí.

Například schopnost vyhledávat, třídit a vyhodnocovat informace závisí na mé znalosti digitálního prostředí a na tom, jak se v něm orientujeme. Pokud nepoznáme znaky podvodné zprávy, může nás to ohrozit. Stejně tak, pokud nerozumíme tomu, jak vzniká naše digitální stopa, zvyšuje se riziko negativních důsledků našeho pohybu v kyberprostoru.

Zároveň můžeme být zkušeným IT profesionálem a přesto používat technologie způsobem, který nám spíše škodí – například trávit na sociálních sítích tolik času, že to začne mít negativní dopad na náš celkový wellbeing a zdraví.

Digitální wellbeing a digitální gramotnost tedy spolu souvisejí, ale nejsou totéž – jsou jako spojené nádoby. K tomu, aby nám technologie dobře sloužily, nestačí jen rozvíjet digitální kompetence – důležité je také sebeuvědomění a osobnostní rozvoj

Krátká odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí pouze s časem tráveným u obrazovky, ale také například s typem činnosti ve vztahu k obsahu, jaký člověk sleduje. Je více faktorů, které je třeba vzít v potaz. Zásadní je, proč a jak digitální technologie užíváme, jaké potřeby si tím naplňujeme.

Dlouhá odpověď: Jako příklad lze uvést pracovní účely. V mnoha profesích jsou digitální technologie již bezpodmínečně nutné pro výkon práce, a to každý den i celou pracovní dobu (např. ekonomie a administrativa). Přestože se jedná o užívání v podstatě 8 hodin denně, není to problém, je to jen nástroj k výkonu práce.

Je třeba zohlednit, že digitální technologie jsou a budou stále více součástí i profesního výkonu a většiny tvůrčí práce, a vést děti k tomu, aby se je tak učily užívat. Čas zde pak má zcela jinou roli, než pokud je hlavním účelem jen zábava nebo únik od sebe sama.

Ve vztahu k užívání kybersvěta ve volném čase je zásadní, jak cíleně strukturujeme celkově svůj volný čas a jaké máme zájmy. Pokud děti tráví i volný čas s digitálními technologiemi nějakou aktivní činností, tvůrčím způsobem, k dohledávání informací atd., je to jiný způsob činnosti než když většinu volného času koukají např. na jeden videoklip za druhým. Velký význam má tedy časový poměr různých činností, které mají odlišný vliv na rozvoj dítěte. To je třeba zohledňovat ve vztahu k času s obrazovkou ve volném čase.

Podstatné je, aby digitální technologie nesloužily jako hlavní a jediný způsob regulace nepříjemného stavu, např. nudy, vzteku, pocitu nedostatečnosti, samoty atd. Je důležité si uvědomit, že schopnost seberegulace není dětem vrozená, učí se jí v interakci se svým okolím. Pokud užíváme digitální technologie jako “digitální dudlík”, oslabujeme tak rozvoj jejich schopnosti vůlí řízené seberegulace včetně regulace času stráveného u obrazovky. Měli bychom jim proto pomáhat rozvíjet různé způsoby seberegulace a sami jim v tom být příkladem.

Krátká odpověď: Vliv digitálních technologií je individuální – záleží na povaze, situaci, obsahu i životním stylu. Neexistuje univerzální návod. Každý potřebuje jiný přístup.

Dlouhá odpověď: Individuální dispozice jsou zásadní u dětí i dospělých. Výzkumy potvrzují, že pro vliv digitálních technologií na člověka nelze stanovit obecně pro všechny platnou normu, protože se velmi liší, jak na koho působí různé online činnosti. Hraní her, sledování sociálních sítí, zpráv nebo videí i užívání digitálních technologií pro učení a tvorbu může mít velmi různé účinky a důsledky. Důsledky se mohou významně měnit i podle okolností a životní situace.

Žádné pravidlo typu „když budete používat mobil jednu hodinu denně, budete mít všichni dobrý digitální wellbeing“ neexistuje, resp. není funkční. Stejně tak se může lišit, nakolik kdo potřebuje např. omezovat notifikace, nastavovat časové limity, lidé mají různou snášenlivost vůči negativní online zpětné vazbě apod.

Záleží na povaze, kontextu – situaci a celkových životních podmínkách, obsahu/typu online aktivity, celkové skladbě online činností a obecně na trávení volného času a zdravém životním stylu.

Krátká odpověď: Ne. Záleží na tom, jak technologie využíváme – klíčem je regulace vlastního způsobu užívání a tedy rozvoj kompetencí, které vedou k vyváženosti mezi fyzickým a digitálním světěm.

Dlouhá odpověď: Nikoliv, je to vyvážené a reflektované užívání digitálních technologií. Je podstatné, jak jsou technologie využívány.

Je dobré se držet tzv. digitálního minimalismu, což znamená vyhledávat přínosné aktivity a vyhýbat se těm neproduktivním. Vědět, kdy je třeba přístroj vypnout, a posilovat svůj wellbeing též v reálném světě. A neustále se snažit umocňovat své digitální kompetence, protože technologie umožňují dělat věci rychleji a efektivněji. To má na stav vlastního digitálního wellbeingu zásadní vliv.

Samotné digitální technologie poskytují hodně příležitostí pro relaxaci a zábavu a hlavně pro učení se, zjišťování informací, tvůrčí práci. Zásadní je zaměření činnosti. Děti však potřebují podporu, sami se to nenaučí, je třeba jim ukazovat a vysvětlovat možnosti využití. A také jim jít příkladem. Ve vztahu k využití digitálních technologií pro zábavu dávat dětem podporu, aby mohly užívání regulovat, což souvisí také s tím, jaké mají zázemí pro naplňování potřeb ve fyzickém světě.

Krátká odpověď: Děti potřebují citlivé vedení – sdílení, zájem i vysvětlování rizik. Ani přísné zákazy, ani lhostejnost nejsou funkční cestou.

Dlouhá odpověď: Zásadní je děti kybersvětem vést a nenechávat je v jeho labyrintu bloudit samotné. Děti potřebují účastné provázení, které je chápající pro to, co je zajímá, a zároveň vysvětluje, co může být nebezpečné, zavádějící nebo falešné. To znamená, že nutnou podmínkou je s dětmi sdílet, o co mají v kybersvětě zájem, a bavit se o tom s nimi.

I výzkumy ukazují, že nevhodná je jak přílišná ochrana prostřednictvím zákazů (hyperprotekce), tak přílišná benevolence či lhostejnost k limitům nebo i zájmu dítěte.

Krátká odpověď: Základem digitálního wellbeingu je seberegulace – děti se ji učí postupně s podporou dospělých. Místo přísné kontroly je důležité vést je k odpovědnosti v bezpečném prostředí, kde mohou sdílet i chyby.

Dlouhá odpověď: Klíčem k zdravému prospívání s digitálními technologiemi je schopnost seberegulace –vědomé usměrňování vlastní činnosti. V případě digitálních technologií se jedná hlavně o vědomou volbu online obsahu a času, tedy kdy a jak dlouho se dané činnosti věnujeme. To znamená, že je potřeba, aby děti postupně a adekvátně věku rozvíjely svou vlastní zodpovědnost za to, jak digitální technologie užívají. Není proto vhodné pouze udržovat přísnou kontrolu času nebo obsahu bez ohledu na věk dítěte, ale postupně nechávat na dětech, aby si činnosti řídily sami s tím, že mají od nás oporu v nastavení smysluplných pravidel.

Jistěže se přebírání zodpovědnosti dětmi většinou neobejde bez problémů. To je ale přirozená součást učení se. Důležité pak je zajistit dětem bezpečné prostředí, aby mohly s důvěrou sdílet s dospělými nejen své úspěchy a pozitivní věci, ale i to, co se nepovedlo včetně přestoupení dohodnutých pravidel. Díky tomu děti mohou lépe porozumět souvislosti konkrétního jednání s danými důsledky a pochopí smysl pravidel.

Bezpečné prostředí pro pojmenování negativ i pozitiv spojených s užíváním technologií může dětem poskytnout právě škola a velmi tím pomoci rozvoji jejich digitálního wellbeingu.

Krátká odpověď: Dobrý průvodce dítěte má zájem o jeho digitální svět a naslouchá mu. Místo odsuzování nabízí porozumění, společná pravidla a jde příkladem – to je klíč k otevřenosti a zdravým návykům.

Dlouhá odpověď: Dobrý průvodce s dětmi sdílí to, o co mají zájem, a jako průvodce v galerii nebo muzeu je tím prostředím provází. Nutnou součástí rozvoje digitálního wellbeingu je proto naše pochopení pro danou činnost nebo zájem. Je dobré si někdy s dětmi zahrát videohru, kterou mají rády, podívat se na oblíbený seriál, influencera atd. a pak si o tom povídat. Pokud vše jen šmahem odsuzujeme, dáváme tak v podstatě najevo i soud o dětech/žácích samotných a znemožňujeme otevřenou diskuzi. Je to stejné jako v jiných oblastech výchovy, podpora vyžaduje zájem, pozornost, trpělivost, péči a také velkorysost.

Zásadní je neřešit problém pouze omezením času tráveného online, což je pro nás dospělé jednodušší. A opět se vyplatí být vzorem. Společně nastavovaná, dodržovaná a v diskuzi průběžně stále ozřejmovaná pravidla pro užívání digitálních technologií jsou dobrým východiskem zdravých návyků.

Krátká odpověď: Ne, časové limity a restrikce nejsou cestou, která vede děti/žáky ke všeobecnému rozvoji. Pouhé zákazy děti s technologiemi nenaučí zacházet. Sdílení a vysvětlování jim pomáhá zvládat rizika lépe než restrikce – záleží však i na věku a zralosti dítěte.

Dlouhá odpověď: Pokud se týká výchovy zcela obecně, pak lze říci, že pouze odebráním technologií dětem ani dospívajícím nepomáháme, ale naopak jim vytváříme bariéry pro plnohodnotnou participaci v pozdějším pracovním životě a v podstatě jim znemožňujeme se učit s nimi dobře zacházet.

Výzkumy ukazují, že restrikce sice omezují expozici rizikům, ale neučí děti, jak se s nimi vyrovnávat. Je doloženo, že děti, s kterými rodiče sdílí jejich online činnosti a dávají jim k tomu vysvětlení, se sice setkají s více riziky než děti s restrikcemi, ale umí si s nimi lépe poradit a nemá to na ně tak negativní dopad.

Způsob nastavování limitů a zákazů se liší podle věku dětí.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing pomáhá využívat technologie tak, aby podporovaly zdraví, soustředění a motivaci – u žáků i učitelů. Vědomé používání technologií přispívá k lepší výuce i celkové pohodě ve škole.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing znamená umět využívat digitální technologie tak, aby podporovaly naši spokojenost, zdraví a rozvoj – a to jak v osobním životě, tak v práci nebo ve škole. Spokojenost a celkové zdraví jsou hlavním předpokladem pro to, aby se děti mohly ve škole efektivně učit a učitelé mohli dobře vykonávat svoji pedagogickou práci.

Wellbeing souvisí s rozvojem osobnosti a digitální wellbeing je toho součástí. Vyplatí se o něj pečovat, protože je klíčem např. k soustředěnějším, vyrovnanějším a motivovanějším žákům i učitelům – a tím i k efektivnější výuce. Pokud technologie využíváme vědomě a s rozvahou, podporují učení i celkovou pohodu ve třídě.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí jen s psychickou pohodou. Jeho součástí je zohlednění vlivu digitálních technologií ve všech důležitých oblastech lidského života.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí pouze s psychickou pohodou, ale týká se všech oblastí wellbeingu, jak ukazuje definice. Wellbeing je v podstatě celkové zdraví, které závisí nejenom na tom, jak často cítíme spíše pozitivní pocity, ale také např. na fyzickém stavu. Důležité je, jak se hýbeme, co jíme, zda dostatečně spíme, což významně ovlivní i to, jak se cítíme.

Stejně důležité pro celkové zdraví je, jak a o čem přemýšlíme, jak k sobě mluvíme vnitřní řečí, jak směřujeme pozornost myšlení. To také ovlivní, jak se cítíme nebo například jak prožíváme vztahy. A stejně tak bychom mohli pokračovat v pracovní a sociální oblasti. Celková životní spokojenost je výsledkem zdravého naplňování potřeb ve všech oblastech/aspektech lidského života a to i ve vztahu k digitálním prostředím.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing vnímá každý jinak – klíčový je individuální přístup a schopnost používat technologie vědomě a smysluplně.

Dlouhá odpověď: Každý člověk vnímá digitální wellbeing jinak, je proto důležité podporovat individuální přístupy a rozvíjet schopnost vědomě a samostatně technologie přínosným způsobem využívat.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing se vyvíjí společně s technologiemi, společností a osobními zkušenostmi jednotlivce. Přináší nové výzvy, které nás vedou k tomu, abychom průběžně přehodnocovali své digitální návyky.

Dlouhá odpověď: Vývoj technologií je v současné době téměř závratný a to s sebou přináší nová rizika. Cíl zůstává stejný – hledat rovnováhu, aby digitální technologie podporovaly celkový rozvoj. Nové technologie přinášejí nové výzvy i příležitosti. To, co dříve působilo šokujícím nebo neznámým dojmem, je dnes pro většinu lidí už normální a běžné. Takový posun se odehrává v nějaké oblasti s každou novou generací, ale jsme nyní svědky neuvěřitelně rychlého vývoje.

Změny probíhají i v rámci jedné generace, takže během deseti let je třeba měnit způsoby svého jednání. I proto strach a obavy nabývají velké intenzity. Strach ale není dobrým pánem, pouze sluhou. Je třeba být obezřetný, ale vyplatí se i mít velkorysou, zvídavou a otevřenou mysl. Většina společnosti si postupně zvyká a přizpůsobuje se, „otupují se hrany“ původních obav a také se lidé postupně učí své návyky usměrňovat. Stojí to možná mnohdy více sil a je to náročné, protože musíme reagovat na situace, jejichž důsledky teprve rozpoznáváme.

Můžeme proto tvrdit, že digitální wellbeing se vyvíjí společně s technologiemi, společností a osobními zkušenostmi jednotlivce. A proto je důležité věnovat pozornost i výzkumu, abychom vyhodnocovali důsledky nejen z osobní zkušenosti.

Krátká odpověď: Digitální technologie ovlivňují člověka pozitivně i negativně v závislosti na tom, jaké činnosti online vykonává a s jakým cílem. Hlavně se jedná o míru využívání digitálních technologií.

Dlouhá odpověď: Výzkumy ukazují, že všechny aktivity, kterým se v kyberprostředí můžeme věnovat, mají své přínosy i rizika. Určující pro to, co převáží u konkrétního člověka, je proč, za jakým účelem je užíváme. Obecně to vystihují např. tyto dvě citace velkých shrnutí dat a výzkumů:

„Studie ukazují, že sociální média mohou mít na duševní zdraví pozitivní i negativní efekt. Záleží, jak a proč je člověk užívá.“ (DataReportal)

„Z přehledu studií vyplývá, že čas strávený s digitálními technologiemi může mít pozitivní i negativní vliv na wellbeing dítěte podle toho, jaké činnosti online realizujeme. Negativní důsledky jsou spojené buď s velmi nízkým užíváním digitálních technologií, nebo naopak s příliš častým, zatímco moderované (viz vysvětlení níže) užívání má účinky pozitivní.“ (EMOTIONAL WELL‑BEING IN THE DIGITAL AGe, OECD, 2019, s. 150)

Future Casual Report 2024

Dobré je vědět, že technologie mohou mít krátkodobé a dlouhodobé dopady a že tyto dopady se mohou lišit. To, co momentálně může být spojeno s nepříjemnými pocity, se z dlouhodobého hlediska může ukázat nakonec třeba jako nepodstatné a naopak to, co krátkodobě působí pozitivně, v se v dlouhodobém měřítku ukáže jako negativní kvůli efektu kulminace.

Lze jednoduše shrnout, že digitální technologie mohou vést k oběma protipólům v těchto oblastech:

Krátká odpověď: Přínosy digitálních technologií podle dostupných dat spíše převažují nad riziky, i když média se často snaží zdůrazňovat opak.

Dlouhá odpověď: Mnoho lidí je přesvědčených, že negativní důsledky v rámci populace jednoznačně převažují, a často takový pohled prezentují média. Nic takového ale zastřešující data, která jsou dostupná, nedokazují. A dokonce spíše naopak většina metastudií, které shrnují více výzkumů, ukazuje, že přínosné činnosti u většiny digitálních prostředí spíše převažují. Možná si většina lidí neuvědomuje, jak moc již digitální technologie samozřejmě používáme i v běžných, každodenních situacích a je to tak v pořádku. Například sociální sítě považují nejméně ¾ dětí za potenciální možnost podpory, povzbuzení, pomoci.

Jistěže lze některé jevy některých digitálních prostředí jednoznačně považovat za spíše škodlivé, např. nastavení algoritmů pro to, aby to přitahovalo co nejvíce pozornost k dané doméně, nebo prvky gamblingu v hrách. To ale neznamená, že jiné funkce daných domén – např. samotná možnost komunikace a sdílení nebo odreagování – nemohou sloužit stejně dobře jako u stolní hry. Mimochodem, za cíle algoritmů a prvky gamblingu „nemůže“ samotná digitální technologie, je to vůle lidí (majitelů firem a vývojářů), jejímž cílem je získat nějaký profit, většinou výdělek nebo moc. Stojí zde člověk proti člověku, a nikoliv technologie proti člověku. Hlavní prevencí je zvyšování povědomí široké populace o záměrech těchto lidí.

Krátká odpověď: Digitální technologie se nejeví jako hlavní příčina psychických problémů u dětí. Nejsou spouštěč, ale zesilovač v případě vystavení dlouhodobým negativním jevům v kyberprostoru.

Dlouhá odpověď: Výzkumy se velmi liší v tom, zda a nakolik definují digitální technologie jako příčinu psychických problémů. Potíž je v tom, že je velmi těžké a náročné v rámci výzkumu prokázat, co je čeho příčinou a co s čím a jak souvisí. Často výzkumy pracují pouze s tzv. korelací, tedy zjednodušeně četností (např. čím více času s nějakou aplikací, tím více úzkostných stavů). Ale to ještě není důkaz toho, co je čeho příčinou. A také to nemusí ani nutně znamenat, že mezi těmito dvěma jevy je nějaký zásadní vztah. Je náročné udělat výzkum tak, aby zohledňoval širší kontext života člověka, což je zásadní pro prokázání souvislostí a příčin.

Většina výzkumů, které nepracují jen s korelací (četností) a snaží se prokázat skutečnou kauzalitu (souvislost), potvrzuje, že digitální technologie nejsou samy o sobě hlavní a jedinou příčinou psychických problémů, ale mohou působit jako zesilovač, resp. jako kompenzace, pokud nejsou naplňovány základní potřeby vyváženě ve fyzickém světě. Tehdy mohou digitální technologie začít působit jako zhoršující faktor a být používány nadměrně nebo nevhodně. Stručně to vystihuje teze: kybersvět není spouštěč, ale zesilovač.

Pokud jsou děti dlouhodobě vystaveny toxickému obsahu, kyberšikaně nebo v důsledku nadměrného času u obrazovky nedostatku spánku, je to potenciální zdroj zhoršení psychického nebo fyzického stavu. Ukažme si to na konkrétním příkladu a položme si otázky, kde je příčina: Jak je možné, že Anička pravidelně nespí kvůli mobilu? Může za to skutečně mobil? Nejde spíše o limity, které jí musí nastavit člověk, klidně s pomocí rodičovské aplikace? Jak je možné, že Pepa je cílem dlouhodobé kyberšikany? Jsou hlavní příčinou, která Pepovi ubližuje, mobily dětí? Proč je Jarmila fascinovaná hubnutím? Může za to digitální nástroj a nesouvisí to s tím, jak si Jarmila věří a je si sebou jistá? Pokud se vyjeví již nějaký opravdu vážný problém, souvisí skutečná, hluboká příčina vždy nějak s tím, co se děje ve fyzickém světě.

Vážnější psychické problémy tedy mají složitější příčiny, mohou souviset s nejbližším zázemím nebo školním/třídním klimatem a kulturou, vrstevnickou skupinou, traumatizující zkušeností nebo mohou také vyplývat z nějaké genetické predispozice, což je ale nutné důsledně posoudit odborně. Proto je potřeba si vždy položit otázku, proč dochází k užívání digitální technologie již ubližujícím způsobem, jaká potřeba se tím naplňuje, a zaměřit pozornost a podporu právě tam. Riziková není ta potřeba, kterou si děti daným způsobem naplňují, ale způsob, jakým ji plní. Viz online kurz Příběh Jany (Člověk v tísni).

Recenze na knihu Jonathana Haidta s názvem The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood Is Causing an Epidemic of Mental Illness: E-psychologie

Krátká odpověď: Psychické problémy mohou být hlavní příčinou dlouhodobého nevhodného užívání digitálních technologií, protože děti s psychickými problémy často hledají únik do online prostředí, což může vést k nezdravému chování.

Dlouhá odpověď: Odpověď je v podstatě zahrnuta v otázce: Jsou digitální technologie hlavní příčinou toho, že se zvyšuje počet dětí s psychickými problémy? Ano, psychické problémy mohou být primární příčinou nevhodného užívání digitálních technologií. Děti s úzkostmi, depresemi nebo nízkým sebevědomím mohou hledat únik z fyzického světa do online prostředí, například prostřednictvím her, sociálních sítí nebo sledování obsahu. To může vést k nezdravému chování, jako je nadměrné trávení času online a vyhýbání se dění ve fyzickém světě.

Opět je zde na místě otázka: Jak to, že Anička nenašla jiný způsob, jak překonávat úzkost, než sledováním sociální sítě? Jak to, že Pepa nemá nikoho, kdo mu zprostředkuje blízkost a rozptýlí pocit samoty lépe než hraní online hry? Děti jsou ve všech ohledech jednodušeji zranitelnější než dospělí, teprve se učí být s lidmi, se sebou samými a rozumět světu i sobě. Potřebují pomoc od dospělých ze svého okolí, když mají trápení. Není-li pomoc od blízkých lidí, hledají jinde.

Prevence by tedy měla zahrnovat nejen regulaci času stráveného online, ale také podporu psychické pohody a celkového wellbeingu a otevřenou komunikaci o pocitech a potřebách dětí. To také souvisí s odolností. Jsou-li děti příliš zvyklé na zajišťování komfortu, jednodušeji je něco rozhodí, třeba i běžné nároky každodenního života. Digitální prostředí pak poskytuje jednoduchý únik při každé příležitosti, kdy se cítí nekomfortně. Proto je důležité učit děti také zvládat nároky nebo nepříjemné situace běžného života a vytvářet jim dostatek příležitostí pro společné trávení času a komunikaci ve fyzickém světě.

Krátká odpověď: Ano a různými způsoby.

Dlouhá odpověď: Digitální technologie můžou pomáhat při řešení psychických potíží různými způsoby, jako je odreagování, dohledávání informací, udržování nějakého režimu; online komunikace může pomáhat sdílet s lidmi těm, kteří mají nějaké problémy s osobním kontaktem, nebo těm, kteří jen chtějí sdílet své potíže s lidmi s podobnými problémy; dále také online poradenství apod.

Krátká odpověď: Ano, jako vědomě usměrňované užívání digitálních technologií s mírou sebereflexe.

Dlouhá odpověď: Hlavní podstatou je, že dané užívání je vědomě usměrňované, kdy základem je reflexe individuálních přínosů a rizik v daném kontextu životní situace. Předpokladem je jistá míra sebereflexe, v tomto případě ve vztahu k důsledkům vlastního způsobu užívání digitálních technologií. Ve většině metodik a zdrojů pro podporu bezpečného a zdravého užívání digitálních technologií se ale dočteme spíše většinou o rizikových fenoménech, a nikoliv o podstatě moderovaného užívání, které je založeno nutně i na rozpoznávání přínosů.

Krátká odpověď: Hlavními přínosy užívání digitálních technologií jsou podpora psychické pohody, vztahů, seberealizace, poznávání, učení, inspirace a dostupnost informací.

Dlouhá odpověď: Přínosy nejsou pojmenované zdaleka tolik jako rizika. Nemají zastřešující kategorie a hůře se dohledávají, tudíž dokazují, a nejsou tolik mediálně zajímavé, např. lži se po internetu šíří snadněji než pravda (Spomocník: Lži se po internetu šíří snadněji než pravda). Přínosy jsou většinou popsané jen v odborných studiích.

Přínosů je možné pojmenovat velké množství ve vztahu k různým digitálním prostředím, např. i digitální hry se mohou významně lišit v tom, nakolik mohou být v čem přínosné. Na to zde není prostor, níže ale sepisujeme velmi zjednodušující příklady toho, v čem mohou být základní domény digitálních prostředí užitečné nebo přínosné.

Z hlediska digitálního wellbeingu můžeme odlišit dvě základní oblasti, jak mohou digitální technologie člověku dobře sloužit. První oblast s týká především psychiky, kdy digitální technologie mohou pomáhat k odreagování, posílení pozitivních pocitů nebo prožívání vztahů. Druhá oblast se týká více toho, že digitální technologie pomáhají nějak k naplňování smyslu vlastního života, tzn. především k naplňování životních cílů, profesnímu a kognitivnímu rozvoji, plánování, tedy seberealizaci.

Hraní digitálních her může rozvíjet:

• logické a analytické myšlení

• strategické plánování

• postřeh a pohotovost

• dovednost řešení problémů

• koncentraci/soustředěnost

• kapacitu pozornosti (multitasking)

• schopnost orientace ve složité situaci

• prostorovou představivost a vizuální vnímání

• samostatné rozhodování a autonomii

• odreagování, psychohygienu

• fantazii a inspiraci

• učení se

Your brain on video games | Daphne Bavelier – YouTube

Co mohou sociální sítě a internet rozvíjet nebo podporovat:

• Poskytují mnohonásobně širší příležitosti k poznávání nových lidí. Je snadnější najít přátele.

• Poskytují dostupný a pestrý výběr pozitivních vzorů.

• Umožňují být v užším kontaktu s lidmi, prožívat porozumění, sounáležitost, sdílet interní a důvěrné věci, pomáhají nabývat důvěry k druhým a podpory od nich.

• Dávají tak příležitost učit se chápat druhé (empatie) a pojmenovávat své potřeby a očekávání od vztahů.

• Díky sdílení s druhými pomáhají zlepšovat wellbeing a poskytují příležitost najít bezprostřední podporu ve chvíli, kdy je to potřeba.

• Možnost prezentace a online komunikace (někdo se mi svěřuje a já jemu), pozitivní zpětná vazba a dobře dostupná podpora pomáhají k sebepoznávání, vyváženému sebevědomí, sebedůvěře, seberealizaci, a tudíž k celkové spokojenosti.

• Online komunikace může pomáhat překonávat úzkost a negativní pocity.

• Jsou zdrojem inspirace k nejrůznějším činnostem, zájmům a způsobu trávení volného času. Motivují k lepším výkonům a aktivitě.

• Zjednodušují a rozšiřují přístup k informacím. Mohou být zdrojem velmi aktuálních, přesných a detailních informací různého charakteru (mediální, expertní, encyklopedické a znalostní, zájmové…).

• Poskytují prostor pro aktivní prosazování veřejných zájmů.

Krátká odpověď: Umělá inteligence zásadně ovlivňuje způsob, jakým získáváme a zpracováváme informace, přináší přínosy jako úsporu času a podporu kreativity, ale zároveň i rizika jako zahlcení a oslabení kritického myšlení.

Dlouhá odpověď: Umělá inteligence se stává nedílnou součástí našeho digitálního života – od personalizovaných doporučení obsahu na sociálních sítích přes vyhledávací algoritmy až po generativní AI nástroje, které vytvářejí texty, obrazy či zvuky.

Umělá inteligence, zdroje informací a kritické myšlení v digitálním věku

Digitální éra s sebou přináší nejen nové možnosti pro vzdělávání, práci a komunikaci, ale také nové výzvy, zejména v souvislosti s dynamickým rozvojem umělé inteligence (AI). Umělá inteligence dnes zásadně ovlivňuje způsob, jakým získáváme a zpracováváme informace – od personalizovaných vyhledávačů a doporučujících algoritmů na sociálních sítích až po automatizované nástroje pro psaní a analýzu dat. Tento vliv je dvojsečný. Na jedné straně může AI usnadnit přístup ke kvalitním informacím, podporovat kreativitu a šetřit čas. Na straně druhé však přináší riziko zahlcení, šíření dezinformací a ztráty vlastní schopnosti informace kriticky hodnotit. V éře, kdy algoritmy rozhodují o tom, co vidíme a co nám uniká, je důležité vědomě rozvíjet dovednosti mediální gramotnosti a kritického myšlení s důrazem právě na umělou inteligenci. Pro dosažení digitálního wellbeingu je klíčové naučit se rozpoznávat spolehlivé zdroje, ověřovat fakta, chápat, jak algoritmy a výstupy AI ovlivňují naše rozhodování, a zároveň si umět nastavit zdravé hranice při používání digitálních nástrojů.

Více viz: Ke stažení - AI

Pro profesní výkon a každodenní život digitální technologie slouží:

V této oblasti je v současné době nepřeberné množství využití IT technologie. V podstatě většina profesních oblastí od administrativy a ekonomie přes technické profese, stavitelství, architekturu, chemii, medicínu, přírodovědné oblasti a medicínu až po humanitní oblasti jako historie, sociologie, žurnalistika i jazykovědy atd. se již neobejde bez využití digitálních technologií. Kromě řemeslné práce a profesí založených na poskytování služby lidem je součástí všech profesí do nějaké míry využití různých digitálních prostředí, jakkoliv hlavní zpracování nebo výkon profese zůstává na člověku.

Stejně tak běžný, každodenní chod lidského života v civilizaci je do velké míry provázen digitalizací, kterou si mnohdy lidé již ani neuvědomují. Takové využití člověku zjednodušuje mnohé činnosti, zbavuje nutnosti vykonávat různé rutinní činnosti a poskytuje úsporu času. Samozřejmě jako v každé oblasti je třeba si hlídat vyváženost takového využití.

Odkázat na dokument Projevy v oblastech. Vyváženě a jednoduše popsaná rizika i přínosy tří hlavních fenoménů má Michaela Slussareff v knize Hry, sítě a porno.

Krátká odpověď: Hlavní rizika spojená s používáním digitálních technologií zahrnují nadměrné užívání, nadměrné trávení času v kyberprostoru a online závislost, která může negativně ovlivnit psychické zdraví, sociální vztahy i celkovou kvalitu života.

Dlouhá odpověď: Jednou z možností, jak lze pojmenovat základní kategorie rizik, je:

• Rizikové užívání – lze nejspíše popsat jako to, že se online setkám s něčím potenciálně ubližujícím. Jsou to tedy v podstatě rizikové fenomény, které jsou pojmenované a dobře popsané. Většinou mají i specifické pojmy, konkrétní popis strategie i obrany před nimi, např. kybergrooming, kyberstalking, hate crime, doxing, kyberšikana, phishing atd.

• Nadměrné užívání – lze nejjednodušeji popsat jako stav, kdy člověk tráví více času s digitálními technologiemi, než je pro daného člověka přiměřené (rozvoj a zdraví rozvíjející). To ale často znamená, že je tak člověk potenciálně více vystaven i rizikovému užívání, tedy souvisí nejen s časem, ale i obsahem, který člověk sleduje. Více viz níže.

• Online závislost (netolismus) – je diagnóza, která musí splňovat určité atributy/znaky. Užívání digitálních technologií má významné negativní dopady na uživatele (psychické, zdravotní, pracovní, sociální) a zásadním způsobem snižuje kvalitu jeho života.

• S digitálním wellbeingem je přímo spojené jednoznačně nadměrné užívání a samozřejmě závislost, kdy se již projevují dlouhodobější změny v chování s negativními důsledky pro vlastní spokojenost, zdraví a rozvoj.

• Rizikové užívání, tedy první kategorie, je odlišné v tom, že se může projevit jednorázově, nemusí nutně vést k změnám životních návyků a strategií a může dokonce člověka posílit. Nicméně od digitálního wellbeingu tuto oblast nelze oddělit jako něco, co se ho netýká. Jednak rozvoj člověka, na kterém je digitální wellbeing závislý, je předpokladem toho, že se člověk umí rizikům bránit. Jednak to, jestli budu opakovaně klikat na podvodnou zprávu, souvisí s rozvojem kritického myšlení a to, jestli budu mít silné heslo, souvisí například s odpovědností. A jednak rizikové fenomény jako např. kybergrooming (predátoři), kyberšikana nebo bodyshaming ovlivňují psychickou pohodu a mohou v důsledku významně ovlivnit i celkové fungování člověka.

Krátká odpověď: Rizikové užívání může být nebezpečné, pokud digitální technologie slouží k cílenému ubližování, ale jeho dopad závisí na odolnosti jedince, nikoliv na samotné technologii.

Dlouhá odpověď: Jak bylo vysvětleno, za rizikové užívání se považují strategie lidského jednání využívající digitální technologie k ublížení jinému člověku (krádež, vydírání, zneužití, osočování, vyhrožování, manipulace…). Ale pozor – to, že něco má záměr ublížit, neznamená, že se tak stane. Záleží totiž na tom, jak se k tomu postavíme, jakou máme odolnost a také podporu danou situaci zvládnout. Například ve výzkumu Děti a kult krásy (Děti a kult krásy v online světě, Kamil Kopecký, René Szotkowski, Jana Kvintová, Lucie Křeménková, Dominik Voráč, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, O2 Czech Republic © 2022), kde se zjišťovaly důsledky negativních komentářů na sociálních sítích, se ukázalo, že 25 % dětí tato negativní reakce ve výsledku nějak posílila. Rizika kybersvěta tedy nemusí nutně znamenat skutečné ublížení.

Jistěže online prostředí některé způsoby ubližování zjednodušují, např. tím, že člověk může jednat anonymně a může jednodušeji někoho kontaktovat. Ale jinak je to stejné jako ve fyzickém světě, kde cílené ubližování také ze světa neodstraníme. Mimochodem, nejčastějším původcem online ublížení u dětí jsou vrstevníci. Děti si nejčastěji ubližují samy mezi sebou. Je to i logické, děti se učí k sobě chovat a zároveň je třeba nyní je to učit v prostředích, která mají různé odlišnosti od komunikace ve fyzickém světě.

Řešením je se učit a snažit rizikům vyhýbat, což znamená zvyšovat povědomí o tom, jak různá online prostředí fungují a jak se v nich orientovat, zvyšovat svou informovanost a digitální gramotnost. A také hlavně se učit s nimi vyrovnávat, pěstovat odolnost, odvahu, nadhled, obezřetnost, kritické myšlení atd. Právě dobré zpracování setkání se s něčím nepříjemným rozvíjí odolnost.

Popisy lze jednoduše dohledat, např. Popisy rizikových fenoménů; o2chytraskola.cz; Internetem bezpečně; Jak na internet – Jak na internet; E-Bezepčí.

Krátká odpověď: Děti nejčastěji zažívají online ubližování od svých vrstevníků, přičemž incidenty bývají spíše situační než dlouhodobé.

Dlouhá odpověď: Níže uvádíme tabulky studie z roku 2019, neboť se jedná aktuálně o nejreprezentativnější výzkum v ČR, který zahrnoval 27 177 respondentů ve věku 7–17 let ze všech krajů ČR. Další studie podobného charakteru v ČR jsou na menším vzorku populace. Výsledky tohoto výzkumu rámcově odpovídají zjištěním jiných studií. Vždy je nakonec potřeba podívat se na více výzkumů a udělat si rámcový přehled, neboť konkrétní výsledky se vždy trochu liší podle charakteru sběru dat, výzkumného vzorku, metod zpracování.

České děti v kybersvětě (výzkumná zpráva) © Kamil Kopecký, René Szotkowski O2 Czech Republic & Univerzita Palackého v Olomouci Centrum prevence rizikové virtuální komunikace © 2019 Náš projekt České děti v kybersvětě se stal vítězem letošní soutěže Lemur 2020 – E-Bezpečí.

Kromě toho je třeba zmínit ještě další formy rizikových fenoménů, kdy ve vztahu k dětem jde především o nebezpečné výzvy (tzv. dangerous challenges), při kterých se děti v honbě za úspěchem a popularitou mohou vážně zranit. A dětem se nevyhýbají ani různé druhy online podvodů.

Důležité je ale podívat se také, kdo bývá původcem ubližujícího chování. Tabulka níže ukazuje, že nejčastěji si děti a dospívající ubližují navzájem mezi sebou s tím, že u 4. a 5. řádku se může jednat jak o dítě, tak dospělého člověka. Tedy dospělý člověk je původcem ublížení s jistotou pouze zhruba u 7,5 % incidentů, zatímco u 79,69 % incidentů je původcem vrstevník.

Dobré je také vědět, že většina incidentů není dlouhodobého charakteru a jedná se tedy o situační problém nebo konflikt, obdobně jako ve vztazích prožívaných ve fyzickém světě osobně. Dle výzkumu z roku 2019 se jedná o kybernetickou agresi nebo slovní ubližování v kyberprostoru, které jsou páchány v krátkodobém horizontu známou osobou.

Krátká odpověď: Nadměrné užívání digitálních technologií znamená ztrátu kontroly nad časem stráveným v kyberprostoru, nadměrné konzumování digitálního obsahu a stres v případě omezení takto netráveného času.

Dlouhá odpověď: Mnoho obav rodičů i vyučujících se vztahuje zejména k času strávenému používáním technologií, někdy označovanému jako tzv. screen time. Tematizuje se tzv. nadměrné užívání, tedy trávení více času s digitálními technologiemi, než je pro daného člověka přiměřené, rozvoj a zdraví rozvíjející. To se ale těžko stanovuje, neboť s technologiemi – například vzhledem k jejich používání v práci – trávíme obecně spoustu času.

Nejprve je nutné vymezit, že nadměrné užívání není závislost (viz níže), ale projevuje se již jistou ztrátou kontroly nad časem, který s digitální technologií člověk tráví. Dochází například k rozptýlení technologiemi více, než je nám příjemné, a kvůli tomu jsme pak méně přítomní v daném okamžiku. Nadměrné užívání je jev, který zasahuje největší část dětské populace. Ve věku do 11 let je zřejmě zhruba třetina až polovina dětí s digitální technologií více času, než je zdravé.

Nadměrné užívání ale nelze zcela oddělit od obsahu, jakému věnujeme pozornost. Obsah, který pomocí digitálních technologií konzumujeme, totiž souvisí například s fungováním algoritmu dané aplikace (např. neustálé doporučování videí, která se nám mohou líbit na sociálních sítích) nebo s prvky hazardu v digitálních hrách. Souhrnně jde o veškeré mechanismy, jejichž cílem je udržet co nejdéle naši pozornost u dané technologie či platformy. Výzkumy ukazují, že čím více času trávíme používáním digitálních technologií, tím větší je i pravděpodobnost, že se setkáme s rizikovými fenomény. Není tedy úplně jedno, co a proč sledujeme.

Nadměrné používání může být také spojeno se společenskými normami – například pracovními, kdy cítíme tlak být neustále online a dostupní. U některých lidí to pak může vyvolávat stres a omezovat produktivitu a soustředěnost, protože neustále kontrolujeme, zda se neudálo něco nového – tedy zda nemáme nový e-mail či úkol.

Krátká odpověď: Nadměrné užívání digitálních technologií se projevuje ztrátou kontroly nad časem stráveným v kyberprostoru, zatímco závislost má závažnější dopady a vyžaduje odbornou intervenci.

Dlouhá odpověď: Projevy nadměrného užívání jsou charakteristické zejména zvýšeným trávením času s technologiemi – od závislosti se ale liší (také viz níže). Ačkoliv může nadměrné používání závislost připomínat, jde o jev projevující se v menší míře než závislost a vyžaduje jiné způsoby intervence a podpory. Většinou je třeba podporovat vše, co souvisí se seberegulací a obecně motivací. Důležitá je opět informovanost, např. porozumění tomu, jak fungují algoritmy používané pro výběr obsahu, který se nám ukazuje.

Zároveň je třeba pamatovat na individuální potřeby – například pro děti s poruchou pozornosti může být navigování algoritmického fungování technologií mnohem obtížněji zvládnutelné než pro děti bez této poruchy. Nelze tedy vytvářet jednotná doporučení, kolik času je ještě přiměřené pro celou populaci. Pokud člověk své používání reflektuje, může s ním lépe vědomě pracovat a cíleně se s předstihem bránit.

Krátká odpověď: Online závislost (netolismus) je nadměrné užívání digitálního obsahu, které výrazně narušuje psychické, zdravotní, pracovní a sociální fungování člověka a snižuje kvalitu jeho života.

Dlouhá odpověď: Online závislost (tzv. netolismus) znamená nadměrné konzumování digitálního obsahu (tzv. virtuální drogy – nelátková závislost), které má významné negativní dopady na uživatele (psychické, zdravotní, pracovní, sociální) a zásadně snižuje kvalitu jeho života. Důležité je, že tyto projevy chování vedou k opravdu významnému narušení v osobních, rodinných, sociálních, vzdělávacích, pracovních nebo jiných oblastech života. Mohou se projevovat občas, epizodicky, ale nejméně 12 měsíců.

Závislost se může týkat různých druhů online činností: hraní her, sociálních sítí a online komunikace, konzumování online obsahu (videa, hudba, formát TV), virtuální sexuality (pornografie). Nicméně jedinou behaviorální závislostí identifikovanou závaznými diagnostickými manuály je tzv. gaming disorder (herní porucha).

Lidé často zaměňují závislost s nadměrným užíváním. Studie od doktorky Sadílkové prokázala, že „polovina rodičů i teenagerů se cítí závislá na svém mobilním telefonu a 35 % teenagerů si to myslí o svých rodičích“. Herní porucha se ale týká nejvíce zhruba 4 % populace. (kurz od Jules a Jim).

Krátká odpověď: Online závislost je přesně definovaná diagnóza stanovená odborníkem, kdy důsledky užívání digitálních technologií významně zasahují do celkového fungování člověka.

Dlouhá odpověď: Online závislost je diagnóza, která musí splňovat určité atributy/znaky, a může ji identifikovat a stanovit pouze profesionál. Zásadní je, že důsledky užívání digitálních technologií významně zasahují do celkového fungování člověka, tzn. že jsou již dlouhodobě narušeny základní návyky důležité pro zdravý rozvoj (např. dostatečný spánek, pohybové aktivity, strava) a online činnost významně narušuje většinu oblastí lidského života (ztráta zájmu o jakékoliv jiné činnosti nebo konflikty na různých úrovních – ve vztazích, ve škole, v práci).

„Silná touha, nedostatek kontroly nad užíváním, narušené sociální vztahy a pokračující užívání navzdory závažným následkům patří mezi hlavní znaky, které jsou společné všem závislostem.“

„O tom, které děti považujeme za problematické uživatele, rozhodují doprovodné jevy v chování, nikoliv čas strávený před obrazovkami.“ Sociální sítě a gaming • Zdravá Generace (zdravagenerace.cz).

Diagnostická kritéria podle DSM-5:

• Internetové hry se stávají dominantní aktivitou.

• Pokud k nim jedinec nemá přístup, objevuje se podráždění, úzkost, smutek.

• Potřeba trávit stále více času hraním internetových her.

• Nedostatečná kontrola nad hraním internetových her.

• Ztráta zájmu o dřívější zájmy, zábavu atd.

• Nepřestávající excesivní hraní i přes znalost psychosociálních problémů.

• Klamání ostatních ohledně času stráveného hraním.

• Útěk či úleva od negativních emocí či problémů v podobě hraní (pocity viny, beznaděje).

• Ztráta důležitých aspektů života (vztahy, práce, kariéra…).

Ovšem je třeba dodat, že tato kritéria jsou adaptovaná podle vzoru látkových závislostí a nezohledňují v potřebné míře specifika používání internetu / digitálních technologií. To způsobuje riziko patologizace běžného uživatelského chování ve vztahu k digitálním technologiím, neboť např. to, že člověk pracuje 8 hodin denně s počítačem, neznamená, že je závislý. Proto je velmi důležité komplexní a důsledné posouzení celé a dlouhodobé životní situace jedince, aby bylo možné posoudit, zda se jedná o závislost.

Pro rodiče a blízké – Adiktologická ambulance (adiktologie.cz) – Odvykání hraní

Znaky závislosti podle Griffithse:

1. Význačnost – online činnost se stává jediným a hlavním středobodem života člověka – omezování jiných aktivit na úkor digitální technologie.

2. Změny nálady – častější a rychlejší změny nálad, dlouhodobá podrážděnost.

3. Zvyšování tolerance – stále se zvyšuje práh tolerance pro to, nakolik se věnuje čas online činnosti – cítí se nucený vykonávat danou činnost.

4. Abstinenční příznaky (smutek, úzkost, podrážděnost), když je online činnost zastavena.

5. Konflikty – konflikty s druhými lidmi i vnitřní rozpory (hraní znemožňuje dobré fungování: známky, spánek, konflikty s přáteli, lhaní…).

6. Relaps – neschopnost omezit hraní, neúspěšné pokusy o ukončení hraní.