Nadšení učitelů pro výuku mi vhání slzy do očí, přiznává Jan Schönbauer

Se svým podcastem Škola DIGI IN jezdí křížem krážem po republice a zpovídá pedagogické průkopníky v digitálních technologiích a umělé inteligenci. Někdy za kantory zavítá domů na bio zahrádku, jindy třeba do učebny hudebky. Z toho, co za poslední měsíce zažil, se chce Janu Schönbauerovi brečet. „Kéž by každý učitel byl jako ti, s kterými mám možnost mluvit,“ říká v rozhovoru. 

Jezdíte po školách napříč republikou, jaká je aktuální připravenost na novou informatiku a na důraz na digitální kompetence?  

Připravenost je takřka stoprocentní, protože objíždím ty školy, které připravené jsou a mnohdy informatiku i digitální kompetence podle nových rámcových vzdělávacích plánů učí už delší dobu.

Zmiňují učitelé, s čím se v začátcích, kdy přecházeli na nový typ výuky, nejčastěji potýkali? 

Spíš naopak říkají, že zdroje pro tento typ výuky vyhledávali už dříve a snažili se ji zařadit už před schválením malých revizí. Zmiňují také, že materiály ze strany iMyšlení jsou pro ně velkou podporou. Materiály jsou podle nich velmi inspirativní a velmi dobře zpracované – samozřejmě až na výjimky. Říkají, že se podle nich dá velmi dobře učit.

Pokud se setkáváte s kantory, kteří tímto směrem výuky šli ještě dřív, než k tomu NPI připravil obsáhlý balík podpory, lze o učitelích říct, že jsou progresivní, snaží se vzdělávat a pracovat na proměně své výuky? Ve společnosti je totiž zažitý opačný stereotyp.

Tady bych to asi rozdělil. Z mé zkušenosti vychází, že nejprogresivnější jsou na školách učitelé informatiky a jazyků. Jelikož jejich předměty samy o sobě vyžadují, aby si učitelé vyhledávali materiály a aby tyto materiály byly pro žáky přitažlivější. Takže si myslím, že tito pedagogové jsou velmi dobře připraveni na zařazování digitálních kompetencí do výuky. Ale moc nevím, jak jsou na tom jiní učitelé.

Setkávám se i s tím, že mi učitelé říkají o svých kolezích, kteří s tím mají problém. Dodávají, že se je snaží vzít za ruku a ukázat jim, že to jde, ale je to škola od školy. Myslím si, že postupně i aktivity NPI a podcast Škola DIGI IN mají přispívat k tomu, aby se toho nebáli. Je důležité jim dodat odvahu a říct, že se nemusí bát vyzkoušet například Padlet a podobné jednoduché nástroje do výuky.

Možná se kantoři bojí chyby a toho, že se, takzvaně, před žáky znemožní.  

Jeden učitel mi řekl: „Jasně, že jsem taky dělal chyby. Všichni mě považují za toho, který používá tyto technologie běžně a zařazuje je i do výuky, ale to neznamená, že vždy všechno proběhne hladce. Děti to nemusí přijmout nebo tam může nastat chyba. Důležité je to ale vyzkoušet, podruhé to bude vždy lepší než napoprvé.“

Čím je způsobeno, že někteří učitelé nechtějí učit podle nových metod – neholdují digitálním technologiím, nebo se chtějí držet svých metod, protože se je učili na univerzitě a fungují jim v praxi už dvacet let? 

Řekl bych, že to je obojí. Já osobně se setkávám s naprosto inspirativními učiteli a přál bych si, aby takhle učili všichni. Na druhou stranu vím, že ve školství je řada učitelů, kteří to nezařadí nikdy, ať budeme dělat cokoliv. Třeba proto, že jim do důchodu chybí dva roky a už nemají potřebu se učit. Nebo může být důvodem i vyhoření.

Ale obecně na tom budou muset zapracovat, protože začínají narážet na tlaky seshora i zespoda. Zespoda od rodičů, kteří vědí, že jde učit moderně, a probírají to například i na rodičáku. A taky je tlak seshora z vedení škol od ředitelů, kteří se snaží své kolegy motivovat.

Nicméně pokud jsou učitelé vyhořelí, mohou jim digitální technologie, a třeba i generativní umělá inteligence (AI), práci velmi ulehčit. Například při vyhodnocování testů, přípravě na hodinu a podobně. Ale ulehčení v tom naleznou samozřejmě i ostatní učitelé.

Stoprocentně. Hodně učitelů přichází s tím, že žáci budou díky generativní umělé inteligenci (AI) podvádět – to je jejich základní pohled na věc, a proto to odsuzují a vůbec se na to nepodívají z toho opačného pohledu.

A ten je jaký?

Že když generativní umělé inteligenci zadáte, ať zpracuje na hodinu dějepisu určité téma, tak ona vám mnohdy dá docela zajímavé výstupy k tomu, jak výuku oživit. Učitelé hodně berou AI jako svého soupeře, ale on může být jejich asistent. A to je ten základní problém v nastavení myšlení některých učitelů.

Co si ze svých setkání s učiteli odnášíte? 

Kdybych měl být emotivní, tak se mi chce mnohdy brečet, ale myslím to v pozitivním duchu. Říkám si: „Ježíšmarjá, to je tak strašně fajn, že jsou tady tak inspirativní učitelé, kteří svoji práci dělají srdcem.“ Je vidět, že svoji práci mají hrozně moc rádi a chtějí, aby žáky výuka bavila, a digitální technologie k tomu jsou úplně krásným nástrojem. Například mohou do výuky zařadit mobilní telefony, které děti používají dennodenně a pořád. Kantor jim tím může ukázat, že je s nimi na stejné lodi. Mohou si třeba napsat diktát na mobilu. Nebo v e-mailu.

Někdo by ale mohl namítnout, že když máme digitální technologie, nemusíme se učit například pravopis, AI nám vše opraví. Převezmou technologie naši práci a budou suplovat naše znalosti? 

Teď neříkám svůj názor, ale názor učitelů, se kterými dělám rozhovory. Někdo mi řekne, že by tohle úplně upozadil, vždycky tam bude důraz na to, aby žáci uměli psát rukou, uměli normální diktát. Digitální technologie nemůžou a nesmí zcela nahradit původní výuku. Jsou to pouze nástroje, které přibližují současný život nás všech.

Původní rámec, si myslím, bude zachovaný, a tak mi to říkají i učitelé, kteří opravdu hodně používají digitální technologie.

Takže dnešní digitální technologie můžeme přirovnat třeba ke kalkulačce: urychlí, zjednoduší nám práci, ale nikdy nenahradí některé procesy například ve škole nebo životě.

Když půjdete do krámu a koupíte si pár rohlíků a teď vám bude paní prodavačka chtít vrátit peníze, jak by to vypadalo, kdyby vytáhla kalkulačku? Úplně stejně to máme s výukou jazyků. Díky umělé inteligenci se dá předpokládat, že výuka jazyků nebude potřeba. I to mám z několika zdrojů, že budeme mít na sobě třeba za 10 let zařízení, která nám pomůžou komunikovat s celým světem v daném jazyce, ale na druhou stranu bude vždycky fajn si s tím člověkem popovídat osobně a ukázat mu, že ten jazyk umí člověk sám.  

Taky se nepřipojíte na pracovní hovor s čepičkou na hlavě, která vám bude oboustranně překládat diskuzi. Digitální technologie nám pomáhají, ale stejně bude potřeba mít znalosti pro to, abychom byli schopní normálně fungovat v životě.

Za kantory jezdíte se svým pořadem Škola DIGI IN, který vychází ve všech podcastových aplikacích jednou týdně, po celé republice. Nebojí se pedagogové mluvit na záznam?

Právě z tohoto důvodu jsem nezařadil do pořadu i video, protože když nevidí kamery a obraz, bojí se mnohem méně a jsou přirozenější. I když podle mě by to bylo skvělé, protože by to ty učitele lépe vykreslilo, neslyšeli bychom pouze hlas, měli bychom i video. Ale v současné chvíli si myslím, že na to ještě učitelé nejsou připraveni.

Také je znát rozdíl mezi kantory, kteří zároveň i lektorují. Těm to nedělá vůbec problém, rozhovor si užívají a sdělují mi v něm to samé, co sdělují na svých přednáškách. Akorát jinou formou. A pak jsou tady pedagogové, kteří nejsou lektoři, neškolí například pro NPI, ale jsou to extroverti, takže přijdou a prostě ten rozhovor ze sebe vypálí a jsou rádi, že je nikdo nenatáčí na kameru. A potom jsou introverti, hlavně učitelé informatiky, ale nedá se to úplně paušalizovat, kteří si k tomu potřebují předem zavolat, probrat otázky, zkusit si to.

A co s kantory v podcastu řešíte?

Kdybych s nimi řešil všechno, co chci, tak by podcast neměl zhruba dvacet nebo čtyřicet minut, ale třeba hodinu a půl. (směje se) V některých případech, když řešíme třeba dva předměty nebo mi ten rozhovor přijde hodně zajímavý, stříháme ho do dvou dílů. Mě nezajímají jenom digitální kompetence, ale obecně i přístup ke školství, vyučování, způsob známkování a tak dále.   

Myslím, že v následujících dílech budeme ten záběr témat rozšiřovat, nenecháme tam pouze digitální technologie, ale když mi daný učitel řekne nějakou inspirativní věc i z hlediska přístupu k vyučování, jako třeba jak začíná hodinu, jelikož na některých školách nezvoní, to se pak poslouchá samo.

Povězte mi, jak někteří kantoři dokážou třídu zaujmout i bez zvonku na začátku hodiny?

Popisoval mi to například Bohuslav Hora, že to nechá na dětech a ony musí přijít s tím, co by se ten den chtěly naučit. Jasně, že on to moderuje a vede, ale třeba zrovna tenhle učitel mi říkal, že tam přece není od toho, aby sám dělal 45 minut výuky, že je to daleko víc o tom dát prostor žákům, aby mluvili. A aby on jako vyučující byl spíš v pozici moderátora výuky.

Změnou neprochází nyní výuka pouze v češtině, matematice, dějepise nebo informatice. Mění se všechny předměty. V jaké formě se s digitálními technologiemi můžeme napříč předměty setkat?

Prostupují úplně do všech předmětů. Například jsem mluvil s učitelem, který je zařazuje i do hodin tělesné výchovy. V tomhle směru hodně pomohl covid-19, protože jak chcete učit tělocvik na dálku? Takže se ukázalo, že když mají žáci telefony, dokážou s nimi zaběhnout tři kilometry a poslat učiteli své výsledky. Stejně tak lze s technologiemi pracovat v hudební výchově třeba při skládání hudby.   

Ve výtvarce můžete dělat grafiku, zpracovat fotky v obraze a podobně. I ve filozofii s nimi můžete pracovat, když vám například vygenerují texty různých autorů a vy spekulujete nad tím, jestli je to správně, nebo špatně. Nebo žáci třeba vygenerují referát pomocí umělé inteligence a pak řeší, v čem AI udělala chyby.

Předpokládám, že tomuto stylu výuky holdují jenom učitelé se zájmem o technologie.

Dělal jsem rozhovor s paní učitelkou a ta na mě rozhodně nepůsobila jako IT guru. Byl jsem u ní doma a měla svoji bio zahrádku, doma spoustu knížek a celkově působila, že digitální technologie nejsou tím, co by v jejím životě hrálo prim. Přesto chodí s dětmi ve výuce ven, mají s sebou digitální mikroskop a ve svých telefonech nainstalované aplikace na rozpoznávání rostlin a tímto způsobem vyučuje biologii. Takže si nepředstavujte, že lidé v mém podcastu jsou všichni sžití a propojení s technologiemi. Jsou to lidé, kteří jsou otevření tomu, že můžou použít něco, co studentům otevře obzory.

A navíc si nemyslím, že by to byla jenom otázka nějakých IT a digitálních nadšenců. Prostě je to o tom se s technologiemi sžít. Nejsme jako za doby Marie Terezie.

Velmi probíraným tématem je momentálně AI, která za poslední rok a čtvrt udělala obří posun. Dá se predikovat, jaký průlom by v následujících měsících ještě mohla udělat, co by mohla umět?

Tak to máme otázku na hodinu. (směje se) Mimo podcast jsem si na toto téma povídal před Vánoci s odbornicí na umělou inteligenci, takže jsem toho nyní plný. Právě proto jsem mluvil o těch jazycích. Za prvé, umělá inteligence jako taková neudělala zas takový pokrok v posledním roce a půl, je tady od osmdesátých let. Ale obrovský pokrok je v tom, že se v posledním roce a půl AI popularizuje a média o tom začala psát. Posun je v generativní umělé inteligenci, což je v podstatě to, že nám AI na základě promptů generuje výsledky. Dalo by se říct, že to je v podstatě pokročilé vyhledávání Googlu, akorát musíte umět zadat lepší dotaz a dostanete mnohem větší odpověď.

Zkrátka je potřeba brát umělou inteligenci jako asistenta, nikoliv jako svého nepřítele. To je asi základ. Navíc NPI k tomu vydal základní pravidla, jak s ní mohou učitelé pracovat, a nyní je velký tlak na ředitele, aby zařadili umělou inteligenci a digitální technologie do výuky. Vůbec se toho nebojte, prostě si to pojďte zkusit a pracovat s tím. Myslím si, že AI jako taková je mnohem větší změna než zavedení internetu a dotkne se to všech profesí, tak bychom ve školství neměli zaspat.

Nepracujete z týdne na týden, některé díly máte předtočené do zásoby. Můžete prozradit, co máte pro posluchače připravené v nejbližších dílech?

Například rozhovor s učitelem informatiky na menší škole u Liberce, která je rozdrobena do tří budov. Zajímavé je, že v minulosti učebnu informatiky ani neměli, takže ji učil bez počítačů. Dobrý bude i díl s vyučující češtiny a občanské výuky. Natáčeli jsme v jejich učebně hudebky, což bylo hezké. V rozhovoru hodně řešíme jazyk.

Nebo bude podcast ze soukromé školy v Litvínově. Je to soukromá sportovní škola, ale nechci nikoho odradit, protože to není elitní škola a školné je do tisíce korun za měsíc. Jsou v tom obědy a sešity, takže je to vlastně příspěvek, který platíme i na veřejných školách. Je to škola, která vychovala několik olympijských vítězů z Nagana. Pan ředitel je velký technokrat, tak popisuje, jak podporují na sportovní škole výuku s technologiemi, druhý rozhovor pak je s jejich učitelem informatiky, který popisuje, jak pracuje se sportovci pomocí digitálních technologií.

Zaujmout by mohl i rozhovor s učitelkou informatiky z Doks. Ta vede i kroužek robotiky a motivuje děvčata ke studiu informatiky, což je prozatím netradiční. V České Lípě jsme zase řešili jazyk a filozofii. Například se bavíme i o tom, jak pracovat se žáky, kteří naprosto věří dezinformacím.

Je něco, co vás v rámci rozhovorů s učiteli překvapilo nebo zaujalo?

Je zajímavé, jak se učitelé na některých školách napříč předměty domlouvají na společné výuce. Přesně to ukazuje, že volí cestu, že chtějí svoji práci dělat dobře a neulehčují si ji za každou cenu. Když totiž děláte tandemovou výuku, znamená to individuální přípravu pro daného učitele, kterou pak ještě ladí se svým kolegou. A u některých předmětů se vyloženě nabízí spojování například s jazykem. Ať už jde o biologii, chemii a další.   

Například v rozhovoru s Nelou Votápkovou se bavíme i o tom, jak blízko má občanská nauka k češtině. Je zajímavé poslouchat, jak lze udělat společnou dvouhodinovku a v ní projekt a podobně.