Hrátky s roboty na DIGI roadshow

Zapojení robotických pomůcek do vyučování se věnovala dubnová DIGI roadshow. Pestrý program byl připraven na všech krajských pracovištích a v této reportáži zavítáme konkrétně do Ústí nad Labem. Seznámíme se s Blue-boty, Ozoboty a rozblikáme LED pásky. Zjistíme také, zda je možné zapojit roboty i do jiných předmětů. 

Krajská pracoviště se ve čtvrtek 16. dubna otevřela pedagogům v rámci celorepublikové DIGI roadshow. Tematicky zaměřené workshopy se tentokrát zaplnily digitálními hračkami a pomůckami. Programy jednotlivých pracovišť byly pestré – od nejrůznějších typů robotů, přes webové programy, až po programovatelné led pásky a mikropočítače. Zajímalo by vás, jak to tam probíhalo? Vydejte se společně se mnou do Ústí nad Labem.

Kontrast staré budovy a moderních technologií 

Krajské pracoviště v Ústí nad Labem je v architektonicky zajímavé budově. Všímala jsem si, jak návštěvníci obdivně zkoumají její sloupy a vyřezávané ozdoby, stejně jako já. Dívala jsem se na všechny ty kabely, přípojky, promítací zařízení a roboty, jak zvláštně působí v tomto kontrastu. Mou filozofickou chvilku přerušila milá nabídka občerstvení.

Chystá se zahájení. Každý jsme na svém místě měl několik tematických letáčků s informacemi, jak rozvíjet digitální kompetence napříč předměty, ale také jeden velký plakát srolovaný do ruličky. S paní učitelkou vedle mě jsme měly naprosto stejné myšlenky – je to ideální předmět k šermování. Ještě k tomu dodat zvuky a naše diagnózy jsou jasné. Narozdíl od našich žáků jsme zůstaly jen u náznaku. Mimochodem ten plakát je o umělé inteligenci a velmi se povedl.

Všichni jsme digitálně propojení

Společné sdílení momentů má své kouzlo sounáležitosti. Úvodní vstup DIGI roadshow je pro všechna krajská pracoviště stejný a odehrává se prostřednictvím živého přenosu. Tentokrát se ho chopila paní učitelka Štěpánka Baierlová ze ZŠ Labyrinth v Brně a řeč byla o robotech ve třídě. Jaká je jejich role a které z nich zvolit? Za použití programu Mentimeter se každý z nás mohl v reálném čase připojit do sběru odpovědí a podělit se s ostatními o informaci, jaké robotické pomůcky ve školách již používají. Mezi nejčastějšími odpověďmi se objevil Ozobot, dále pak Microbit, Bee-bot, Blue-bot, VEX a roboti série LEGO. 

Pokud někdo z přítomných patřil mezi ty, kteří se teprve rozhodují a váhají, jakého z nich si vybrat, možná právě díky DIGI roadshow a workshopům získají jasnější představu. Na co bychom ale při samotném rozhodování neměli zapomínat?

Nákupem robotů příběh nekončí, ale začíná  

Záleží na tom, k čemu a jak se roboty chystáme využívat. Samozřejmě musíme myslet i na to, jestli tu konkrétní pomůcku budeme používat jen my anebo i někdo jiný z kolegů. V podstatě i na to, zda na vše budeme sami, případně jestli budeme mít parťáka pro společné sdílení tipů, nápadů a aktivit do hodin. Využití robotických pomůcek nám může pomoci různými způsoby a je dobré se rozhodnout, jakou roli mu v dané aktivitě přiřadíme. Může kupříkladu podpořit týmovou práci, rozvíjet kreativitu žáků, posilovat jejich vytrvalost, informatické myšlení, ale také poskytuje okamžitou zpětnou vazbu a propojuje digitální svět s reálným. Roboty je ovšem potřeba vnímat jako prostředníky k naplnění cíle, a ne z nich udělat cíl samotný. Na závěr se s námi paní učitelka Baierlová podělila o tipy do výuky. Ukázala nám zobrazení blokového zápisu a naším úkolem bylo uhodnout, jaký proces je tam zaznamenán. Stejně tak se o to pokouší její žáci. Následuje kontrola, zda se jim to podařilo správně vyčíst. Také používá takzvané check listy, což jsou odškrtávací seznamy, díky kterým žáci postupují vlastním tempem a neztratí se. Je důležité si také jasně definovat cíl a následně se za ním ohlédnout. 

Roboti v každém předmětu 

Po ukončení společné části byly na programu dva workshopy. Byli jsme rozděleni do dvou skupin a seznámeni s časovým harmonogramem, kdy se vyměníme. Přidala jsem se do jedné skupiny a společně s nimi prozkoumávala Blue-boty a Ozoboty. Naším průvodcem se stal IT guru Ing. Michal Špitálník. Hned v úvodu nás seznámil se svým záměrem a tím je ukázat nám, že zapojit roboty nemusíme pouze do hodin informatiky, ale do všech hodin a všech předmětů. Připravil si pro nás konkrétní aktivity a některé jsme si mohli rovnou vyzkoušet.

Seznamte se, to je Blue-bot 

Chopil se Blue-bota a blíže nám ho představil. Jedná se o malého robota přibližně o velikosti housky. Na základě podobnosti s biologickou klasifikací bychom ho mohli vnímat jako příbuzného Bee-botům. Ti svým vzhledem nápadně připomínají včelky. Blue-bot je spíše průhledný. Na svých pomyslných krovkách má ovládací tlačítka, díky kterým umí jezdit čtyřmi směry, zastavit, případně vydat zvukový signál. Shromáždili jsme se u dvou lavic, přes které byl přehozen průhledný igelit. Na něm byla silným fixem narýsovaná mřížka o délce strany čtverce 15 cm, což je zároveň délka jednoho kroku Blue-bota. Tudíž pokud se posune o tři kroky, posune se zároveň o tři políčka. Pod igelit postupně rozmístil obrázky k daným aktivitám. Jednou jsme jeli cestu od květiny do úlu, jindy jsme postupně navštěvovali obrázky a vyprávěli příběh na nich zobrazovaný. Dále mě zaujala environmentálně laděná aktivita s tříděním odpadu, ke které byly připravené barevné popelnice a obrázky s odpadem. Tiše jsem zamumlala, že vlastně všechno patří do modré, jelikož je to papír, a společně jsme se tomu zasmály s kolegyní ze „šermířského kroužku“. Musím ale uznat, že tyto aktivity byly velmi pěkně připravené a moc nás bavily. Dokonce jsme se do nich zabrali tak moc, že nám na Ozoboty zbylo o trochu méně času. Přitom Blue-boti jsou použitelní spíše u mladších žáků (1. stupeň), zatímco právě Ozoboti dokáží potrápit klidně i vysokoškoláky.

Veď mě dál, cesto má 

Robot jménem Ozobot má velikost přibližně pingpongového míčku a dokáže se pohybovat po nakreslených černých čarách. V případě, že zaznamená při své jízdě přerušení černé čáry specifickou barevnou kombinací (modré, zelené, červené čtverečky), dokáže si je přečíst a vyvodit z nich konkrétní povel (zatoč doleva, otoč se o 180° atp.). Dostali jsme předtištěné zadání – papír a na něm černě vyznačenou trasu s několika bílými místy pro možnost zakreslení barevné kombinace, tedy povelu. Po trase byly rozmístěny obrázky zeleniny (cibule, mrkev, hrách, rajče). My jsme měli za úkol navrhnout cestu tak, aby je Ozobot sesbíral v pořadí, v jakém se sklízí. To už bylo mnohem náročnější. Jestliže jedna cesta nesla povel o zatočení konkrétním směrem, měla ho tam „napevno“ a už se tou cestou zkrátka jinak pohybovat nedalo. Nakonec jsme zjistili, že zadání zřejmě nemá funkční řešení. Nezbylo nám už tolik času, tak jsme si to alespoň vyzkoušeli s jakýmkoliv vlastním řešením. Prodám rajčata za odvoz, značka: spěchá! 

Rozblikej si vlastní LED pásek

Druhý workshop vedl Ing. Pavel Šiktanc a ten si připravil stavebnici Micro:bit. Podle pokynů se do sebe zapojily různé součástky, připojil se LED pásek a celé se to pak ovládalo prostřednictvím notebooku. V programu Makecode se kombinovaly příkazy, kterými se diody na pásku daly ovládat. Jednou zářil všemi barvami, jindy jen konkrétní barvou či barevnou kombinací, různě se to dalo rozblikat a tak dále. Působilo to složitě, ale nebylo. Programování samo o sobě nemusí být pro někoho dostatečně zábavné, ale když přímo vidíte, jak svými kroky něco ovládáte, je to mnohem zajímavější. Bohužel bychom potřebovali, aby byl den o pár hodin delší a mohli bychom toho stihnout mnohem více.

Účastníci byli aktivní, zvídaví, sdílní, zapojovali se a s chutí objevovali, co pro ně bylo nové. Přátelská atmosféra a otevřenost lektorů tomu výrazně napomáhaly. Odcházející se loučili se slovy „tak na shledanou příště“, což mě utvrdilo v tom, že to bylo pro ně přínosné a rádi se zúčastní další DIGI roadshow. Kdy bude? Sledujte naše sociální sítě nebo se přihlaste k odběru newsletteru, ať jste včas informováni a nic vám neuteče.

Autor: Anna Hynešová