Digitální kompetence učitelů: Proč vznikla kuchařka bez přesných receptů?

Nejde o klikání, ale o myšlení 

Digitální kompetence nezačínají u ovládání aplikace, ale u toho, proč ji učitel používá. „Nejde o to, že umím napsat dopis ve Wordu. Jde o to vědět, proč to dělám a co tím chci naučit,“ říká Černý. 

Učitel tak stojí před technologií až ve druhém kroku. V tom prvním řeší běžnou situaci: jak vysvětlit náročnější téma, jak motivovat třídu, jak podpořit žáka se specifickými potřebami. Teprve potom se rozhoduje, jestli se mu k tomu technologie hodí a jak. 

A protože se situace liší podle předmětu i věku žáků, vznikl materiál, který se dá listovat jako recepty: vyberete to, co zrovna potřebujete. 

„Kuchařka“ jako metafora. Ne recept, ale inspirace 

Moderátor Václav Maněna se v podcastu ptá přímo: „Kuchařka? V době, kdy už kuchařku vydává skoro každý?“ Černý se tomu směje. „Je to kuchařka v tom babičkovském smyslu. Žádné přesné dávkování. Spíš přiměřeně přidat podle chuti třídy.“ Učitel si tak vybírá postupy, které sedí jeho žákům, stylu výuky i jeho vlastnímu temperamentu. A jeden recept může v různých třídách dopadnout jinak, což je v pořádku. 

Co v kuchařce skutečně je 

Materiál vychází z evropského rámce DigCompEdu a převádí jeho šest oblastí do běžného dne učitele. Každá kapitola má stejný, snadno použitelný tvar: krátké vysvětlení kompetence, situace z výuky, možné technologické postupy, otázky k zamyšlení, inspiraci pro práci s umělou inteligencí, ověřené nástroje a náměty na sborovnou. 

Není nutné projít všechno. Učitel si vezme jen to, co v daný moment potřebuje. 

A důležité je i to, co v kuchařce není: žádný tlak, že technologie musí být v každé hodině. Naopak: kompetence znamená také vědět, kdy technologii nepoužít. 

Rychle stárnoucí technologie? Problém? Ne. 

Technologie se mění rychle, ale podle Černého je podstatné něco jiného: „I kdyby konkrétní nástroj zastaral, pořád vám zůstává způsob myšlení. To, jak o technologiích přemýšlíte, je mnohem důležitější než návod na jedno konkrétní klikání.“ 

Autoři se proto nesnažili o „návod z budoucnosti” a navíc plánují kuchařku průběžně aktualizovat i podle zpětné vazby od učitelů. 

Kdo kuchařku připravil 

Za materiálem stojí dvojice, která spojila různé pohledy na technologie ve školách: 

• Michal Černý: akademik, který dlouhodobě zkoumá reálnou praxi učitelů a sleduje, jak technologie mění výuku i vztahy ve třídě. 

• Daniela Ryšavá: expertka na vizuální a systémové uchopení obsahu, která přinesla srozumitelné rozhraní a cit pro to, jak dnešní žáci technologie vnímají.

Kuchařka nevznikala jen u stolu, ale v dialogu s učiteli a lektory, takže odpovídá reálné škole, ne abstraktní představě. 

Pomocník i pro ICT koordinátory 

Silnou oporu mohou v kuchařce najít i ICT metodici. Podle Černého jsou to často „nedocenění tahouni škol“, kteří mají držet digitální rozvoj, ale nemají vždy dostatek jasných materiálů. 

Kuchařka jim pomáhá plánovat, vybírat nástroje podle konkrétního učitele, vést sborovny i podporovat kolegy, kteří mají z technologií spíš obavy než radost.

Digitální kompetence jako součást profesní identity 

Evropský rámec, ze kterého kuchařka vychází, staví na tom, že technologie nejsou automatické řešení každé situace. Učitel má rozhodnout, kdy výuku posílí a kdy je zase lepší pracovat jinak. Důležité je sledovat, co jejich použití skutečně zlepšuje: porozumění žáků, jejich motivaci, učení nebo komunikaci ve třídě. 

„Kuchařka nechce učitele svazovat. Chce je podpořit,“ shrnuje Černý. Dá se otevřít v okamžiku, kdy učitel stojí před problémem, a během pár minut najde postup, nápad nebo aspoň impuls, jak začít jinak. 

Tento díl Kybcastu nabízí nejen vhled do toho, jak vznikala, ale hlavně praktický průvodce po tom, jak z ní udělat užitečného pomocníka pro každého učitele, lektora i ICT koordinátora.