FAQ - nejčastější dotazy o digitálním wellbeingu

Krátká odpověď: Digitální wellbeing je specifickou a dnes již důležitou součástí celkového wellbeingu – pomáhá využívat technologie tak, aby to podporovalo celkovou spokojenost, zdraví a rozvoj.

Dlouhá odpověď: Celkový wellbeing popisuje stav člověka nezávisle na užívání nějakého konkrétního nástroje. Digitální wellbeing souvisí s přítomností digitálních technologií v lidském životě, a zaměřuje se tedy na specifický aspekt života. Konkretizuje, jak digitální technologie zapojit do života tak, aby to přispívalo k celkovému wellbeingu. Je tedy specifickou a v současné době důležitou součástí celkového wellbeingu.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing neznamená jen vypnout mobil. Jde o vědomé a vyvážené používání technologií tak, aby nám prospívaly a neškodily – sobě ani druhým.

Dlouhá odpověď: Mnozí si digitální wellbeing představují jako stav, kdy je jim dobře, protože mají vypnutý telefon – tedy „pohodu bez mobilu“. Ano, i to může být jeho součástí a pro někoho dokonce hlavní způsob dosažení digitálního wellbeingu. Rozhodně ale není jediný. Digitálního wellbeingu člověk dosahuje i tehdy, kdy používá digitální technologie pro sebe přínosně a vědomě se vyhýbá užívání spojenému s negativními dopady na sebe sama nebo druhé lidi.

Například hraní online her může podporovat wellbeing, pokud je jedním z mnoha prostředků využívaných k odreagování a nebrání jiným činnostem nebo nevede k nadměrnému vyčerpání. Navíc může rozvíjet strategické myšlení, analytické a komunikační schopnosti.

Digitálního wellbeingu tedy nedosahujeme pouze tím, že digitální technologie nepoužíváme, ale přednostně souvisí s tím, jak a proč je využíváme. Klíčem je vědomé, rozumné užívání.

Krátká odpověď: Pro digitální wellbeing je zásadní zdravý přístup, který vychází z vnímání vlastních pocitů při používání technologií, vědomé regulace a úpravy návyků – například změnou obsahu na sítích, nastavením limitů nebo přesměrováním pozornosti. Důležitá je všímavost k sobě i okolí.

Dlouhá odpověď: Zdravý přístup k digitálním technologiím stojí na reflexi vlastních návyků spojených s užíváním technologií, uvědomění si jejich přínosů a rizik a vědomé regulaci jejich užívání.

Můžeme si to ukázat na příkladu používání sociálních sítí. Pokud nám začne být jejich sledování nepříjemné, je důležité si toho všimnout a upravit svůj přístup – například změnou obsahu, který sledujeme, nebo omezením času stráveného na síti. Klíčové je rozpoznat, jaký obsah v nás vyvolává negativní pocity, a přizpůsobit tomu co sledujeme.

Pomoci může třeba promazání sledovaných profilů, filtrování příspěvků nebo nastavení upozornění. Pokud nám, vadí, že někdo sdílí neustále dokonalý život, jednoduše přestaneme jeho obsah sledovat. Užitečné je také nastavit si časový limit pomocí aplikace a najít si jinou činnost, která nás baví a na kterou chceme vědomě přesměrovat svou pozornost.

To, co nám na sociálních sítích (nebo obecně v digitálním prostředí) vyhovuje či vadí, je individuální a může se měnit i ze dne na den. Stejně tak se může lišit, kdy je pro nás hraní videohry přínosné a kdy už nám spíš ubližuje.

Proto je pro digitální wellbeing klíčová všímavost k vlastnímu prožívání – tedy schopnost vnímat, jak na nás digitální technologie působí, a podle toho je vědomě a s rozmyslem zapojovat do života. Součástí toho je i všímavost k tomu, jak užíváním digitálních technologií působíme na ostatní a okolní svět.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing a digitální gramotnost spolu úzce souvisejí, ale nejsou totéž. Znalost technologií pomáhá k jejich bezpečnému a smysluplnému využívání, ale klíčové je i sebeuvědomění, všímavost a schopnost řídit své digitální návyky.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing souvisí s digitální kompetencí/gramotností do jisté míry, ale není na ní přímo závislý. Digitální wellbeing neznamená, že musíme být IT profesionálem nebo dokonale rozumět tomu, jak funguje počítač. Přesto s digitální gramotností úzce souvisí. Čím lépe rozumíme tomu, jak fungují sociální sítě, jak chránit své soukromí, jak bezpečně sdílet obsah nebo jaké informace o nás aplikace sbírají, tím lépe můžeme technologie využívat způsobem, který přispívá k našemu wellbeingu. Schopnost orientovat se v digitálním prostředí nám umožňuje efektivněji řídit svůj čas online a vyhýbat se rizikům, která by mohla mít negativní dopad na naše duševní zdraví.

Proto jsou jednotlivé oblasti definice digitálního wellbeingu formulovány jako schopnosti, které nám umožňují efektivně a bezpečně využívat možnosti různých digitálních prostředí.

Například schopnost vyhledávat, třídit a vyhodnocovat informace závisí na mé znalosti digitálního prostředí a na tom, jak se v něm orientujeme. Pokud nepoznáme znaky podvodné zprávy, může nás to ohrozit. Stejně tak, pokud nerozumíme tomu, jak vzniká naše digitální stopa, zvyšuje se riziko negativních důsledků našeho pohybu v kyberprostoru.

Zároveň můžeme být zkušeným IT profesionálem a přesto používat technologie způsobem, který nám spíše škodí – například trávit na sociálních sítích tolik času, že to začne mít negativní dopad na náš celkový wellbeing a zdraví.

Digitální wellbeing a digitální gramotnost tedy spolu souvisejí, ale nejsou totéž – jsou jako spojené nádoby. K tomu, aby nám technologie dobře sloužily, nestačí jen rozvíjet digitální kompetence – důležité je také sebeuvědomění a osobnostní rozvoj

Krátká odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí pouze s časem tráveným u obrazovky, ale také například s typem činnosti ve vztahu k obsahu, jaký člověk sleduje. Je více faktorů, které je třeba vzít v potaz. Zásadní je, proč a jak digitální technologie užíváme, jaké potřeby si tím naplňujeme.

Dlouhá odpověď: Jako příklad lze uvést pracovní účely. V mnoha profesích jsou digitální technologie již bezpodmínečně nutné pro výkon práce, a to každý den i celou pracovní dobu (např. ekonomie a administrativa). Přestože se jedná o užívání v podstatě 8 hodin denně, není to problém, je to jen nástroj k výkonu práce.

Je třeba zohlednit, že digitální technologie jsou a budou stále více součástí i profesního výkonu a většiny tvůrčí práce, a vést děti k tomu, aby se je tak učily užívat. Čas zde pak má zcela jinou roli, než pokud je hlavním účelem jen zábava nebo únik od sebe sama.

Ve vztahu k užívání kybersvěta ve volném čase je zásadní, jak cíleně strukturujeme celkově svůj volný čas a jaké máme zájmy. Pokud děti tráví i volný čas s digitálními technologiemi nějakou aktivní činností, tvůrčím způsobem, k dohledávání informací atd., je to jiný způsob činnosti než když většinu volného času koukají např. na jeden videoklip za druhým. Velký význam má tedy časový poměr různých činností, které mají odlišný vliv na rozvoj dítěte. To je třeba zohledňovat ve vztahu k času s obrazovkou ve volném čase.

Podstatné je, aby digitální technologie nesloužily jako hlavní a jediný způsob regulace nepříjemného stavu, např. nudy, vzteku, pocitu nedostatečnosti, samoty atd. Je důležité si uvědomit, že schopnost seberegulace není dětem vrozená, učí se jí v interakci se svým okolím. Pokud užíváme digitální technologie jako “digitální dudlík”, oslabujeme tak rozvoj jejich schopnosti vůlí řízené seberegulace včetně regulace času stráveného u obrazovky. Měli bychom jim proto pomáhat rozvíjet různé způsoby seberegulace a sami jim v tom být příkladem.

Krátká odpověď: Vliv digitálních technologií je individuální – záleží na povaze, situaci, obsahu i životním stylu. Neexistuje univerzální návod. Každý potřebuje jiný přístup.

Dlouhá odpověď: Individuální dispozice jsou zásadní u dětí i dospělých. Výzkumy potvrzují, že pro vliv digitálních technologií na člověka nelze stanovit obecně pro všechny platnou normu, protože se velmi liší, jak na koho působí různé online činnosti. Hraní her, sledování sociálních sítí, zpráv nebo videí i užívání digitálních technologií pro učení a tvorbu může mít velmi různé účinky a důsledky. Důsledky se mohou významně měnit i podle okolností a životní situace.

Žádné pravidlo typu „když budete používat mobil jednu hodinu denně, budete mít všichni dobrý digitální wellbeing“ neexistuje, resp. není funkční. Stejně tak se může lišit, nakolik kdo potřebuje např. omezovat notifikace, nastavovat časové limity, lidé mají různou snášenlivost vůči negativní online zpětné vazbě apod.

Záleží na povaze, kontextu – situaci a celkových životních podmínkách, obsahu/typu online aktivity, celkové skladbě online činností a obecně na trávení volného času a zdravém životním stylu.

Krátká odpověď: Ne. Záleží na tom, jak technologie využíváme – klíčem je regulace vlastního způsobu užívání a tedy rozvoj kompetencí, které vedou k vyváženosti mezi fyzickým a digitálním světěm.

Dlouhá odpověď: Nikoliv, je to vyvážené a reflektované užívání digitálních technologií. Je podstatné, jak jsou technologie využívány.

Je dobré se držet tzv. digitálního minimalismu, což znamená vyhledávat přínosné aktivity a vyhýbat se těm neproduktivním. Vědět, kdy je třeba přístroj vypnout, a posilovat svůj wellbeing též v reálném světě. A neustále se snažit umocňovat své digitální kompetence, protože technologie umožňují dělat věci rychleji a efektivněji. To má na stav vlastního digitálního wellbeingu zásadní vliv.

Samotné digitální technologie poskytují hodně příležitostí pro relaxaci a zábavu a hlavně pro učení se, zjišťování informací, tvůrčí práci. Zásadní je zaměření činnosti. Děti však potřebují podporu, sami se to nenaučí, je třeba jim ukazovat a vysvětlovat možnosti využití. A také jim jít příkladem. Ve vztahu k využití digitálních technologií pro zábavu dávat dětem podporu, aby mohly užívání regulovat, což souvisí také s tím, jaké mají zázemí pro naplňování potřeb ve fyzickém světě.

Krátká odpověď: Děti potřebují citlivé vedení – sdílení, zájem i vysvětlování rizik. Ani přísné zákazy, ani lhostejnost nejsou funkční cestou.

Dlouhá odpověď: Zásadní je děti kybersvětem vést a nenechávat je v jeho labyrintu bloudit samotné. Děti potřebují účastné provázení, které je chápající pro to, co je zajímá, a zároveň vysvětluje, co může být nebezpečné, zavádějící nebo falešné. To znamená, že nutnou podmínkou je s dětmi sdílet, o co mají v kybersvětě zájem, a bavit se o tom s nimi.

I výzkumy ukazují, že nevhodná je jak přílišná ochrana prostřednictvím zákazů (hyperprotekce), tak přílišná benevolence či lhostejnost k limitům nebo i zájmu dítěte.

Krátká odpověď: Základem digitálního wellbeingu je seberegulace – děti se ji učí postupně s podporou dospělých. Místo přísné kontroly je důležité vést je k odpovědnosti v bezpečném prostředí, kde mohou sdílet i chyby.

Dlouhá odpověď: Klíčem k zdravému prospívání s digitálními technologiemi je schopnost seberegulace –vědomé usměrňování vlastní činnosti. V případě digitálních technologií se jedná hlavně o vědomou volbu online obsahu a času, tedy kdy a jak dlouho se dané činnosti věnujeme. To znamená, že je potřeba, aby děti postupně a adekvátně věku rozvíjely svou vlastní zodpovědnost za to, jak digitální technologie užívají. Není proto vhodné pouze udržovat přísnou kontrolu času nebo obsahu bez ohledu na věk dítěte, ale postupně nechávat na dětech, aby si činnosti řídily sami s tím, že mají od nás oporu v nastavení smysluplných pravidel.

Jistěže se přebírání zodpovědnosti dětmi většinou neobejde bez problémů. To je ale přirozená součást učení se. Důležité pak je zajistit dětem bezpečné prostředí, aby mohly s důvěrou sdílet s dospělými nejen své úspěchy a pozitivní věci, ale i to, co se nepovedlo včetně přestoupení dohodnutých pravidel. Díky tomu děti mohou lépe porozumět souvislosti konkrétního jednání s danými důsledky a pochopí smysl pravidel.

Bezpečné prostředí pro pojmenování negativ i pozitiv spojených s užíváním technologií může dětem poskytnout právě škola a velmi tím pomoci rozvoji jejich digitálního wellbeingu.

Krátká odpověď: Dobrý průvodce dítěte má zájem o jeho digitální svět a naslouchá mu. Místo odsuzování nabízí porozumění, společná pravidla a jde příkladem – to je klíč k otevřenosti a zdravým návykům.

Dlouhá odpověď: Dobrý průvodce s dětmi sdílí to, o co mají zájem, a jako průvodce v galerii nebo muzeu je tím prostředím provází. Nutnou součástí rozvoje digitálního wellbeingu je proto naše pochopení pro danou činnost nebo zájem. Je dobré si někdy s dětmi zahrát videohru, kterou mají rády, podívat se na oblíbený seriál, influencera atd. a pak si o tom povídat. Pokud vše jen šmahem odsuzujeme, dáváme tak v podstatě najevo i soud o dětech/žácích samotných a znemožňujeme otevřenou diskuzi. Je to stejné jako v jiných oblastech výchovy, podpora vyžaduje zájem, pozornost, trpělivost, péči a také velkorysost.

Zásadní je neřešit problém pouze omezením času tráveného online, což je pro nás dospělé jednodušší. A opět se vyplatí být vzorem. Společně nastavovaná, dodržovaná a v diskuzi průběžně stále ozřejmovaná pravidla pro užívání digitálních technologií jsou dobrým východiskem zdravých návyků.

Krátká odpověď: Ne, časové limity a restrikce nejsou cestou, která vede děti/žáky ke všeobecnému rozvoji. Pouhé zákazy děti s technologiemi nenaučí zacházet. Sdílení a vysvětlování jim pomáhá zvládat rizika lépe než restrikce – záleží však i na věku a zralosti dítěte.

Dlouhá odpověď: Pokud se týká výchovy zcela obecně, pak lze říci, že pouze odebráním technologií dětem ani dospívajícím nepomáháme, ale naopak jim vytváříme bariéry pro plnohodnotnou participaci v pozdějším pracovním životě a v podstatě jim znemožňujeme se učit s nimi dobře zacházet.

Výzkumy ukazují, že restrikce sice omezují expozici rizikům, ale neučí děti, jak se s nimi vyrovnávat. Je doloženo, že děti, s kterými rodiče sdílí jejich online činnosti a dávají jim k tomu vysvětlení, se sice setkají s více riziky než děti s restrikcemi, ale umí si s nimi lépe poradit a nemá to na ně tak negativní dopad.

Způsob nastavování limitů a zákazů se liší podle věku dětí.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing pomáhá využívat technologie tak, aby podporovaly zdraví, soustředění a motivaci – u žáků i učitelů. Vědomé používání technologií přispívá k lepší výuce i celkové pohodě ve škole.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing znamená umět využívat digitální technologie tak, aby podporovaly naši spokojenost, zdraví a rozvoj – a to jak v osobním životě, tak v práci nebo ve škole. Spokojenost a celkové zdraví jsou hlavním předpokladem pro to, aby se děti mohly ve škole efektivně učit a učitelé mohli dobře vykonávat svoji pedagogickou práci.

Wellbeing souvisí s rozvojem osobnosti a digitální wellbeing je toho součástí. Vyplatí se o něj pečovat, protože je klíčem např. k soustředěnějším, vyrovnanějším a motivovanějším žákům i učitelům – a tím i k efektivnější výuce. Pokud technologie využíváme vědomě a s rozvahou, podporují učení i celkovou pohodu ve třídě.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí jen s psychickou pohodou. Jeho součástí je zohlednění vlivu digitálních technologií ve všech důležitých oblastech lidského života.

Dlouhá odpověď: Digitální wellbeing nesouvisí pouze s psychickou pohodou, ale týká se všech oblastí wellbeingu, jak ukazuje definice. Wellbeing je v podstatě celkové zdraví, které závisí nejenom na tom, jak často cítíme spíše pozitivní pocity, ale také např. na fyzickém stavu. Důležité je, jak se hýbeme, co jíme, zda dostatečně spíme, což významně ovlivní i to, jak se cítíme.

Stejně důležité pro celkové zdraví je, jak a o čem přemýšlíme, jak k sobě mluvíme vnitřní řečí, jak směřujeme pozornost myšlení. To také ovlivní, jak se cítíme nebo například jak prožíváme vztahy. A stejně tak bychom mohli pokračovat v pracovní a sociální oblasti. Celková životní spokojenost je výsledkem zdravého naplňování potřeb ve všech oblastech/aspektech lidského života a to i ve vztahu k digitálním prostředím.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing vnímá každý jinak – klíčový je individuální přístup a schopnost používat technologie vědomě a smysluplně.

Dlouhá odpověď: Každý člověk vnímá digitální wellbeing jinak, je proto důležité podporovat individuální přístupy a rozvíjet schopnost vědomě a samostatně technologie přínosným způsobem využívat.

Krátká odpověď: Digitální wellbeing se vyvíjí společně s technologiemi, společností a osobními zkušenostmi jednotlivce. Přináší nové výzvy, které nás vedou k tomu, abychom průběžně přehodnocovali své digitální návyky.

Dlouhá odpověď: Vývoj technologií je v současné době téměř závratný a to s sebou přináší nová rizika. Cíl zůstává stejný – hledat rovnováhu, aby digitální technologie podporovaly celkový rozvoj. Nové technologie přinášejí nové výzvy i příležitosti. To, co dříve působilo šokujícím nebo neznámým dojmem, je dnes pro většinu lidí už normální a běžné. Takový posun se odehrává v nějaké oblasti s každou novou generací, ale jsme nyní svědky neuvěřitelně rychlého vývoje.

Změny probíhají i v rámci jedné generace, takže během deseti let je třeba měnit způsoby svého jednání. I proto strach a obavy nabývají velké intenzity. Strach ale není dobrým pánem, pouze sluhou. Je třeba být obezřetný, ale vyplatí se i mít velkorysou, zvídavou a otevřenou mysl. Většina společnosti si postupně zvyká a přizpůsobuje se, „otupují se hrany“ původních obav a také se lidé postupně učí své návyky usměrňovat. Stojí to možná mnohdy více sil a je to náročné, protože musíme reagovat na situace, jejichž důsledky teprve rozpoznáváme.

Můžeme proto tvrdit, že digitální wellbeing se vyvíjí společně s technologiemi, společností a osobními zkušenostmi jednotlivce. A proto je důležité věnovat pozornost i výzkumu, abychom vyhodnocovali důsledky nejen z osobní zkušenosti.