Lidskost nás s dětmi může sblížit, vyzkoušeli si kantoři na DIGI roadshow 

Úvodní nezdar rozplynul obavy řečníků 

"Nezdar ze začátku rozplynul mé obavy z dneška. Jsme jenom lidé a někdy se to podaří, někdy ne,” usmívá se na začátku své přednášky Edita Roberts, pro kterou je evidentně úlevou, že publikum počáteční neúspěch s videem přijalo s klidem. Ve své přednášce o umělé inteligenci ve školách vzpomíná Roberts na starší technologie, které promluvily více či méně do vzdělávání, přidává také, co tomu předcházelo.  

“Když se objevily mobily, byl kolem toho velký humbuk. Lidé se báli, že nás zkazí a nebudeme se už spolu vůbec potkávat. Mezi hlavní obavy patřilo, že spolu lidé budou posléze ve společnosti mluvit zkratkovitě a nebudou schopni komunikovat,” vzpomíná na tu dobu a přidává vlastní zkušenost: “Taky jsem to tvrdila. Ale hlavně proto, abych nemusela přiznat, že na mobil nemám peníze,” směje se. 

Do začátku konference zbývá v úterý 26. září jen několik málo minut a jednou ze zasedacích místností Národního pedagogického institutu na pražském Senovážném náměstí se line vůně kávy, ovoce či sušenek. Někteří účastníci se zdraví jako staří známí a zjišťují, co je na jejich školách nového, jiní si ukazují tablety a notebooky a vzájemně si předávají zkušenosti z práce s nimi. “Hele, podívej! To je Dan Pražák,” šeptne jedna z účastnic konference a její kolegyně hned doplňuje: “Ten svět je fakt malej.” 

Zato vlivů, které mohou vstoupit do výuky a zhatit plány, je celá řada. Po úvodní zdravici v učebně se přesouvá IT Guru Petr Polívka do studia o kousek vedle, aby prostřednictvím videa pozdravil účastníky i na dalších pracovištích NPI. Zatímco v krajích Polívku všichni slyší bez problémů, stejně tak jeho řečnického nástupce Zbyňka Filipiho, v Praze technika selhává. Je slyšet minimum. “Tohle se stává jednou za deset let,” glosuje Polívka po návratu a s kolegy přiznává, že před startem vše zkoušeli. Holt svět jedniček a nul je nevyzpytatelný. Místo slov Filipiho z Plzně se tak rovnou začíná s řečníky na místě. 

Anna Drobná z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání z Univerzity Karlovy zase účastníkům ukazuje, jak lze pracovat s AI ve škole napříč jednotlivými předměty. A tak si učitelé na svých telefonech a tabletech buď skenují vlastní fotky, nebo vybírají jednu z přednastavených postaviček, které následně rozpohybovávají. Na své si kromě kantorů výtvarné výchovy přichází i dějepisáři nebo hudebkáři.  

“Můžete dětem zadat úkol, aby pomocí umělé inteligence debatovali s Napoleonem nebo Beethovenem. Ale pozor, AI se snaží chovat tak, jak se asi ve skutečnosti tito lidé chovali, nesmí vás proto překvapit, že někdo může být milý, zatímco někdo jiný bude nepříjemný a arogantní,” varuje. 

Svůj postřeh rázem přidává i Jiří Válek. “Jsem fyzikář a zkoušel jsem umělou inteligenci na fyziku. Zadal jsem jí desítky příkladů a výsledek je překvapivý. AI by u mě měla 3-, možná spíš 4. Takže zatímco fyzikáři můžou být v klidu, na místě češtinářů bych se o práci trochu bál,” směje se před přestávkou. 

Místností se o pauze line čerstvý vzduch doplněný o vůni donutů, baget nebo kávy. Kantoři se mezi sebou různě proplétají, debatují o dosavadních postřezích nebo svých zkušenostech ze zavádění digitálních kompetencí do škol. Jiní naopak řeší fungování svých institucí. Konference tak plní i funkci neformálního setkávání zkušených lidí z praxe ze všech koutů Prahy a Středočeského kraje. 

To už na řadu přichází se svou přednáškou o argumentaci a uměleckém textu Lukáš Borovička a ihned přítomným sděluje, že se svými žáky v hodině už několikrát usvědčili umělou inteligenci ze lži. V nástroji ChatGPT na konferenci požádal robota o vypsání několika citací z Čapkova díla R.U.R. Jenže když pak citace zadal do dané knihy pomocí funkce vyhledat, nic mu to nenašlo. Nezodpovězenou otázkou tak zůstává, jestli AI při zpracování úkolu o vyhledání některých citací četla dílo v angličtině, nebo skutečně lže, jak ukázal Borovička i na jiných úlohách.  

Svým kolegům ale představil i aplikaci Kialo –⁠ ta slouží k argumentaci, její uživatelé mohou prostupovat jednotlivými myšlenkami či argumenty a pracovat s nimi například v hodinách angličtiny. Borovičku v jeho výkladu od stolu doplňují i učitelé, kteří si na svých počítačích zkouší od umělé inteligence nechat napsat básničku. “No moc se to nerýmuje,” směje se jedna z účastnic. “Na to jsem taky poukázal. ChatGPT mi napsal, že jde o volný verš,” směje se zadavatel básně.

AI dělá i zásadní chyby, ukázal Pražák 

To už k řečnickému pultíku přichází Daniel Pražák s přednáškou o pěti aplikacích, které mu zachraňují výuku. Rovnou chce demonstrovat, co dělá, kdyby mu v hodině selhala technika, jenže proti bylo zabezpečení Wi-Fi, a tak nemohl naplno kouzlit. “Nevadí, když si zadáte do vyhledávačů adresu tinyurl.com/digiroadshow, najdete tam aplikace, které dnes budu představovat, odkaz nechám aktivní nějakou dobu, můžete proto do něj i po konci konference. Takto si můžete udělat své odkazy pro případ, kdyby vám nefungoval vlastní notebook ve výuce nebo se něco nepodařilo. Zadáte svůj odkaz jako já a dostanete se ke svým materiálům,” odhaluje jedno z kouzel. 

Nezapomíná ale ani na dějepisáře a zeměpisáře či kantory občanské výchovy a pomocí atlas.mapy.cz je bere na prohlídku vývoje víry ve světě, účastníky seznamuje i s funkcemi Padletu, na kterém jede i jeho škola. “Omlouvám se, úplně jsem zapomněl na dvě věci. První je, že se může stát, že můj výkon dnes nebude stoprocentní, mám za sebou náročný den a necítím se nejlépe. Budu se snažit, ale kdyby se mi to nepodařilo, tak se moc omlouvám,” odzbrojil všechny přítomné pozitivně naladěný Pražák. Druhým poselstvím pak je aktivita, kdy kantoři ukázali na prstech ruky, nakolik jsou už unavení, nebo naopak nabití na další poznávání. Tomu okamžitě přizpůsobuje svůj výklad. 

Ukazuje také, jak mu ChatGPT pomohl roztřídit žáky do skupinek, aby v každé z nich byly zastoupeny všechny výkonnostní kategorie. “Až na konci celého mnohahodinového procesu jsem ale zjistit, že mi AI na dvě děti úplně zapomněla. Ale je to dobře. Měl jsem radost, že vám můžu dneska ukázat, že tyto aplikace nejsou samospásné, ale mohou být i nedokonalé,” těší řečníka. 

“Vše je o lidskosti ukázat, že i učitel je člověk. Nedá se říct, že to ve sta procentech případů ve škole děti pochopí a přijmou. Ale přijde mi, že jsou pak vstřícné, protože chápou, že mi nemusí být dobře. Důležitější ale je, že tím modelujeme, že je normální říct, že mi není fajn a potřebuji něco jinak,” vrací se Pražák po přednášce ke svému přiznání, že mu není dobře.  

Doplňuje, že se mu mnohokrát už stalo, že za ním po konci hodiny chodí sami žáci a přiznávají, že doma taky něco řeší. “Je to nastavování oboustranné důvěry mezi žákem a učitelem,” uvědomuje si. 

Rozebírá i začátek své přednášky, kdy mu nevyšla práce s odkazem kvůli zabezpečení Wi-Fi. “Je normální ukazovat, že nemusí fungovat technika. Když nevyjde plán A, tak můžete říct vtip na uvolnění. To už je plán B nebo C. Neměli bychom rezignovat nebo se rozbrečet a utéct. Řešením je, když člověk udělá cokoliv jiného a pokračuje ve výuce,” zakončuje. 

Připravili: Tomáš Matoušek (Praha), Lenka Malá (České Budějovice), Marta Fleischhansová (Liberec) a Libor Hruška (Plzeň)

Mohlo by vás také zajímat:

Snižují hluk ve třídě nebo pomáhají se strukturou práce. Učitelé vsází na aplikace, které jim usnadňují výuku – tipy a doporučení do výuky od zkušených pedagogů