TikTok je králičí nora a před ztrátou v ní nás může zachránit pohyb

Nekončící záplava krátkých videí šitá přímo na míru našemu vkusu i náladě vytváří hlubokou králičí noru. Často v ní dokážeme ztratit hlavu na dlouhé hodiny a někdy si ani neuvědomíme, jak významně mění naší psychiku. V souboji o pozornost učitelé TikToku konkurovat nemohou. Jak v tomto směru žákům pomoci a lze TikTok smysluplně využívat ve školách? 

Mezi průzkumníky digitálních technologií je TikTok zpravidla velmi dobře známou platformou. Najdete tam nekončící záplavu krátkých videí s různým obsahem – od vyprávěných vtipů, přes záběry mazlíčků, módní tipy, nápady na líčení, vtipné krátké scénky se známými i neznámými celebritami, vyprávění lidí o svých zážitcích, pocitech, probírání tabu, až po edukativní obsah. Na základě toho, jaká videa sledujeme, je nám servírován další obsah „na míru“. Je snadné nahlédnout do této králičí nory a doslova se v ní na několik hodin ztratit. Jak pomoci dětem, které se v této noře pravidelné ztrácejí? Můžeme z pozice pedagoga nějak využít TikTok v procesu vzdělávání?

Hostem podcastu Digiděti ve škole věnovanému tématu vlivu digitálních technologií na nás, děti, školu a celou společnost, je Jan Kršňák – autor knihy Digiděti, tvůrce a lektor platformy digideti.cz. V tomto díle se zaměřuje konkrétně na TikTok a jeho temné stránky vlivu na naši psychiku. Popisuje, jak sofistikovaně funguje jeho algoritmus a jak konkrétně docílí toho, aby nás sytil přesně tím, čím chceme být syceni, a jak toho také dokáže zneužívat ve svůj prospěch.

„To, co sociální sítě dělají s lidmi, kteří tam vlezou s depresí, aby se teda vyléčili, je že, na začátku ta deprese může zmizet, může se jakoby zatlačit – zabavím se, přestanu myslet na sebe a začnu se bavit TikTokem. Krátkodobě to může pomoct a ulehčit, ale když se to opakuje dlouhodobě, tak ty psychické problémy se naopak prohlubují. Člověk, který má depresi, se na počítači z deprese jen tak nevyléčí,“ říká Jan Kršňák.

Učitelé vedou nerovný souboj o pozornost žáků 

V minulých dílech podcastu Digiděti jsme podrobněji rozebírali závislost na technologiích a zmínili jsme v nich, že všechny sociální sítě provádí neustálý boj, jak nás u sebe co nejdéle udržet. TikTok má v mnoha případech navrch. Vzhledem k velkému množství obsahu je snadné posunutím prstu po obrazovce změnit sledovaný obsah, kdykoliv nás přestane bavit, a mnohdy o tom rozhodují už jen první dvě sekundy videa. Učitelé jsou v tomto směru v nevýhodě – mají ve třídě třeba 25 dětí, každé je jiné, má jinou náladu, a oni je chtějí zaujmout všechny najednou. Sociální síť to zvládne, ta dokáže personalizovat obsah pro každého sledujícího, ale učitelé nemají kapacitu toto reprodukovat v běžné třídě. 

„Musíme se více zaměřovat na to lidství, na to – hodit se více do přítomnosti, a uvědomit si, že tam probíhá i nějaká mezilidská komunikace ve třídě, kde jde o mnohem víc věcí než jenom o přenášení informací,“ předává svůj pohled na nově vzniklou situaci Jan Kršňák

TikTok ve škole – máme s dětmi točit videa? 

Mezi trendy, které na TikToku můžeme vidět, jsou nejrůznější pohybové kreace, tanečky. Zapojení se do nich rozvíjí motorické dovednosti, propojení pohybu nohou a rukou, což zapojuje obě hemisféry mozku, zlepšuje se vnímání, pozornost i vědomí sama sebe. Podle Jana Kršňáka je zapojení TikToku ve výuce ne přímo v natáčení videí, ale spíše v rozehrání různých pohybových her podle předloh právě z TikToku nebo YouTube. Pohyb zlepšuje schopnost dětí se učit a pomáhá uvolnit přebytečnou energii. Zároveň se tyto aktivity dají prezentovat jako příprava na TikTok, díky které mohou být lepší.

Celé díly podcastu Digiděti s podrobnějším povídáním a dalšími zajímavými myšlenkami, díky kterým můžete nahlédnout do nebezpečných zákoutí TikToku, najdete na Spotify, na YouTube a dalších podcastových aplikacích.

Připravila: Anna Hynešová

Související odkazy