AI asistent jako nejlepší kamarád? Pouhá iluze, která skutečného člověka nenahradí

Virtuální přítel, který na nás má vždy čas, vyslechne nás a popovídá si s námi? AI asistent může tuto roli snadno převzít. Jsou namístě obavy, že zaniknou skutečná přátelství? O svůj pohled na věc se s námi podělí Adéla Lábusová, která se dlouhodobě zabývá tématem wellbeingu.  

S příchodem ChatGPT-4o se otevřely dveře k osobnímu asistentovi, se kterým si lze povídat v reálném čase. Není to už ale strojově působící a s prodlevami reagující virtuální kolega, naučil se totiž simulovat lidské emoce, a tak působí více přátelsky. Navázat s ním bližší vztah je mnohem jednodušší než dříve. Cestou kamarádských hlasových asistentů se daly i jiné společnosti a samozřejmě se mezi cílové uživatele dostaly i děti. Fenomén imaginárního společníka tak získává nový rozměr. Máme se obávat?  

Virtuální kamarád, kterému na nás nezáleží

Jestliže se někdo rozhodne tyto společníky vyhledávat, nejspíš to má spojené se sycením některých svých potřeb. Podle Adély Lábusové, odbornice v oblasti digitálního wellbeingu, tyto základní lidské potřeby nemůže naplnit nikdo jiný než člověk. Potřebujeme, aby nás chápal někdo, kdo má skutečné prožívání, ale to umělá inteligence nemá. Chceme, aby na nás někdo myslel, aby se nám ozval, ale AI na nás v tomto duchu nemyslí. Umí se nám ozvat, pokud jsme málo chodili, málo spali, ale to je součást funkce toho programu. Na nás samotných AI nezáleží. Rizikem je, že děti budou sdělením od AI kamaráda dávat příliš velkou váhu. A další problém může nastat, pokud je AI kamarád tím jediným, ke komu má dítě důvěru. Tomu je potřeba preventivně předcházet a dětem tyto věci vysvětlovat. AI pouze generuje data, ale sama od sebe nepřemýšlí.

Nenechme AI, aby nám udělovala rady do života  

Abychom se cítili dobře, což je také smysl wellbeingu, potřebujeme se sami na tomto procesu vědomě podílet. Umělá inteligence může být dobrým koučem, pokud nám bude klást otázky vedoucí k seberozvoji. Ve chvíli, kdy nám začne dávat rady a říkat, co máme dělat, měli bychom zpozornět. Je snadné podlehnout iluzi, proto nesmíme zapomínat, s kým mluvíme. Podněty může mít věcné, ale ve výsledku to musíme vzít do vlastních rukou. Můžeme se jí optat, co máme dělat, když jsme smutní, a dostaneme výčet možných aktivit – tvořit, malovat, jít si zaběhat atp. My sami ale musíme začít některé z nich plnit. Pokud nám kupříkladu umře blízká osoba, umělá inteligence nás může chtít nasměrovat tak, abychom zase byli radostní a spokojení, ale to není vhodné řešení. My si musíme ten smutek prožít a naučit se ho prožívat, aniž by nás pohltil.

Má vůbec používání AI jako poradce nějaké pozitivum?

Umělá inteligence vytváří podnětné prostředí k seberozvoji. V tomto ohledu umí opravdu pomáhat. Záleží vždy na tom, jak konkrétně ji využíváme. Dobrým příkladem může být aplikace Magický deník. V té se využívá umělé inteligence k rozvoji emoční inteligence, sebepoznání a udržení mentálního zdraví. Pomocí otázek a na základě odpovědí nám mimo jiné i vytváří adekvátní výzvy. Zkrátka je potřeba uvědomit si, v čem je její přínos, a vyvarovat se nežádoucích životních rad.

Zajímají vás otázky týkající se umělé inteligence? Hledáte odpovědi, informace, nebo inspiraci do výuky? Sledujte Digiday a buďte v obraze. Záznamy vysílání najdete na YouTube kanále GUG.cz

Autor: Anna Hynešová

Přehrajte si celý záznam DigiDay #20:

Související odkazy