Vzdělávejme tak, aby i naše děti a vnoučata měly budoucnost

Proměna vzdělávacího procesu není nijak jednoduchou záležitostí, uvědomuje si vysokoškolský pedagog z ČVUT Michael Šebek. Vedoucí katedry řídící techniky elektrotechnické fakulty toto téma nakousl  na konferenci FutureEdu: Budoucnost vzdělávání v digitální době.

V první řadě apeloval, že lidé odpovědní za školskou revoluci nesmí poslouchat zájmové lobbistické skupiny. „Měli bychom si dát pozor, než budeme nějakou firmu vůbec poslouchat,“ říká a pokládá si řečnickou otázku. „Firmy skutečně nevědí, že vzdělávání trvá určitý čas, třeba deset dvacet let? Koho zajímá, že je nyní nedostatek řidičů. Když podle toho změníme kurikulum, tak se to projeví za dvacet let. To už žádní řidiči nebudou,“ uvedl s nadsázkou.

Přidal ale i vážnější argument. Vzpomněl si totiž na učební obor pro horníky, jejichž budoucnost se rozplynula ještě dřív, než vůbec stihli dostudovat. „Není to tak dávno,
co byl tento obor zaveden za velké politické podpory a tlaku firem. A ještě než se ti chudáci vyučili, šli na pracák, protože většina dolů už nebyla otevřena,“ dodal rozhořčeně.

Zajistěme budoucnost na dalších osmdesát let

Poté Šebek na dataprojektoru ukázal fotku dvou dětí a opět strhl pozornost publika. „Pokud se nestane nic neočekávaného, měla by má vnoučata žít ještě v roce 2100,“ zmínil a kývl hlavou směrem k fotografii. „A já bych moc chtěl, abychom je ve vzdělávání vybavili na celou dobu. Abychom je učinili odolnými, ať se bude dít cokoliv.
O budoucnosti nevíme nic, ale nemysleme si, že se nyní přežene vlna digitalizace a pak bude sto let klid.“

Věří, že nyní budou profesní a vzdělávací revoluce přicházet ne po sto, ale po dvaceti letech. „A kdo se nebude umět přizpůsobit, bude mít velké problémy. Ty bude mít ale i jeho okolí, když bude chodit demonstrovat. Kdyby lidé kdysi dávno dostali pořádné vzdělání a rozuměli sami sobě, tak by se nyní nenechali tak nachytat a nedemonstrovali by,“ vyslovil zajímavou myšlenku.

Zamyslel se i konkrétně nad tím, co budou jeho potomci v budoucnu potřebovat. A sám sobě pohotově odpověděl: „Vzdělávejme je v tom, co se hodí vždy. Logické a kritické myšlení, tvořivost
a flexibilita, na kterou se zapomíná. To je vlastnost, kterou lze rozvíjet. Možná by někomu stačilo,
aby mu kdysi dávno v mládí řekli, že nebude celý život horníkem a bude se muset učit i jiným věcem. To by mu pomohlo.“

Závěrem se posluchačů ptal, kdo má doma děti, a také jestli je od sebe rodiče dokážou rozeznat. Společně s nimi se shodl na faktu, že každé dítě je jiné a že i díky tomu ho lze rozeznat od jeho sourozence. „Ale náš systém to neví, proto například máme jednotné přijímací zkoušky nebo maturity. Máme hromadu dat o všem, ale minimum o vzdělávání,“ posteskl si a doplnil, že dnešní absolventi nemusí být ti inovátoři, kteří vymyslí či objeví nové věci. „Oni vedou ten tým lidí, kteří vymýšlejí. Absolventi musí být všestranní, angažovaní a chtít změnit svět,“ deklaruje jasně Michael Šebek z ČVUT.

Společnost musí reagovat na změnu na trhu práce

Programový ředitel organizace EDUin Miroslav Hřebecký pro změnu na konferenci EDUCA zmínil, že se společnost změnila a dále se proměňuje. “Reagovat na to ale musí
i vzdělávání,” apeloval na přítomné posluchače z řad učitelů. 

Má za to, že by vzdělávání mělo být nanejvýš individualizované. Podle něj v budoucnu profese jako horníci, řidiči nebo krejčí úplně na pracovním trhu zaniknou, naopak
je nahradí „obory budoucnosti“. Mezi ty řadí Hřebecký, bývalý ředitel gymnázia, například výrobce orgánů, opraváře kol, bioinformatiky, genetické architekty nebo manažery počasí a pěstitele masa.

Závěrem varoval, že vzdělávat lidi jen pro jednu konkrétní profesi je rizikové. Lidé by měli být co nejvíce univerzální, aby se dokázali adaptovat na jakoukoliv roli, v níž se v budoucnu ocitnou.