Význam dechu ve výuce žáků na základní škole

Kdy jste si poprvé uvědomila, že dech může ovlivnit výuku?

Dechovými technikami se zabývám přibližně pět let a s nápadem přinést vědomé dýchání do výuky přišla má kolegyně. Začala jsem nejprve jednoduchými dechovými technikami, které byly součástí relaxace. Všimla jsem si, že děti potom byly soustředěnější a klidnější. Systematicky používám dechové techniky ve své třídě druhý rok.

Prošla jste nějakým vzděláváním v oblasti dechových technik?

Koupila jsem si kurz o dýchání od Rostislava Václavka, který vychází z dechové metody Buteyko a Oxygen advantage. Sám Václavek vytvořil techniku ROS (respirace, ohmování – zpívání óm nebo vydávání zvuku mmm, snížení saturace). Klade důraz na dýchání nosem, při kterém se ve vedlejších nosních dutinách tvoří oxid dusnatý. Také jsem přečetla několik knížek o dechu a čerpám ze svých zkušeností s jógou a meditacemi.

Jak jste s dechovými technikami s žáky začínala?

Na začátku jsme si všichni změřili vitální kapacitu plic. Řekla jsem žákům, že to bude náš společný experiment. Bylo pro ně motivační, že jsem jim dechové techniky nevysvětlovala pomocí odborného výkladu, ale že jsme společně začínali od nuly a praktickými cvičeními. Také jsem jim pustila základní kurz pro děti do 12 let. Na třídnických hodinách jsme se hodně bavili o přínosu dýchání pro tělesné i duševní zdraví. Na začátku jsme cvičili přibližně 5 minut denně, jednoduše, pomalu a postupně. Cvičení jsem doplňovala také pracovními listy z kurzu, aby si žáci uvědomili další souvislosti a význam dechu.

Co považujete u vědomého dýchání za klíčové?

Zjistila jsem, že důležitá je pravidelnost. Nestačí cvičit jednou za měsíc nebo jednou týdně. S mými žáky jsem začala postupně a v současnosti se dechovým technikám věnujeme denně přibližně 15 minut, převážně brzy dopoledne. Žáci se tak nastartují do nového dne, zklidní se a jsou lépe připravení na výuku. Za mě je nejdůležitější všímavost k sobě samému, propojovat dech, mysl i tělo.

Jaké konkrétní dechové techniky používáte?

Důležité je příprava na dechové cvičení: zaujmout správnou polohu s rovnými zády, nohy mají být nepřekřížené, chodila na podlaze, lýtka a stehna mají svírat pravý úhel a soustředit se. Na začátku děláme cvičení na rozproudění lymfy. Potom dýcháme „do čtverce“. To znamená, že všechny části dechového cyklu – nádech, pauza, výdech, pauza – jsou stejně dlouhé. Nejprve jsem žáky při dýchání vedla hlasem, potom jsme přešli k vizualizaci, kdy jsem na tabuli promítala průběh dýchání (technika rybička). To děti velice bavilo a lépe se potom soustředily. Procvičujeme různé techniky, jako např. ohňový dech, nabíraní energie, zvedání nebes apod.

Co podle vás vědomé dýchání dětem přináší?

Když žáci vydrželi místo 2 minut vědomě dýchat postupně 3 až 4 minuty, byli šťastní, že to dokázali, a motivovalo je to, aby cvičili. Všimla jsem si, že když pravidelně cvičí, jsou soustředěnější, pozornější a trpělivější. Také se mi zdá, že jsou k sobě laskavější.

Některé děti mi říkají, že když se potřebují učit, nejdřív se prodýchají, odpočinou si, a tím si učivo lépe zapamatují. Také se mi svěřily, že se jim večer lépe usíná a že už je tolik netrápí neodbytné myšlenky a špatná nálada. Potěšilo mě, že někteří rodiče chtěli, abych jim na třídních schůzkách dechové techniky ukázala, protože je po nich děti doma večer před spaním vyžadují. Moji žáci také převádějí dechové techniky suplujícím učitelům a chtějí, aby je s nimi cvičili. Ani jsem nečekala, že se nám podaří zavést a upevnit tak silnou rutinu. Žáci sami chtějí vědomé dýchání trénovat a já mám z toho velkou radost.

Propojujete dechové techniky i s jinými přístupy?

Ano, například s masážemi, relaxací a meditací, sportem a jógou, čchi-kungem (čínské zdravotní cvičení), kartami, vyprávěním příběhů a hledáním jejich významů. Kombinujeme dech s poklepáváním a stlačováním určitých bodů na těle, které stimulují organismus.

Jak může vědomé dýchání ovlivňovat kvalitu výuky na základní škole?

Určitě pozitivně, žáci jsou soustředěnější, klidnější a dělají méně chyb. Nemají takovou potřebu se vrtět a vyrušovat, lépe regulují svoje chování. Sami mi říkají, že se už tolik nehádají, nežalují na sebe, neřeší prkotiny a jsou víc v pohodě. Taky si všímám, že spolu více spolupracují. Jsou otevřenější a umí lépe pojmenovat své vlastní emoce. Když nastane nějaký problém, dávám jim prostor, aby si všimli, co se děje, zamysleli se a vnímali, jak se cítí. Žáci pak navrhují různá řešení, umí se omluvit, říct si, co potřebují apod.

Pomohly vám někdy dechové techniky zvládnout krizovou situaci?

Ano, pomohly. Jeden žák trpěl úzkostnými stavy, měl náběh na panickou ataku a nemohl popadnout dech. Navedla jsem ho pomalu k uvědomění si vlastního dechu a on se postupně zklidnil. Viděla to celá třída a tím se děti také učí. Když jsou nervózní nebo ve zvýšeném stresu, navedu je k tomu, aby zaměřily pozornost dovnitř a uvědomily si vlastní dech a vlastní prožívání.

Co byste poradila kolegům, kteří by chtěli vědomé dýchání vyzkoušet?

Měli by začít u sebe a vyzkoušet si dechové techniky na vlastní kůži. Pokud si je nezvnitřní a nebudou s nimi sami mít dobré zkušenosti, nemá smysl, aby je cvičili s žáky. Můžou začít jako já, společným experimentem. Vydat se s dětmi na cestu objevování vědomého dýchání a společně s nimi se to učit. Doporučuji také odborné kurzy nebo školení zaměřená na dechové techniky. Je dobré čerpat inspiraci od zkušených lektorů nebo učitelů. Také je možné pojmout to celé jako měřitelnou výzvu – zaznamenat si počáteční stav a výsledky změřit za půl roku nebo za rok. To, že vidíte rozdíl a máte „změřenou“ změnu k lepšímu, může být velkou motivací.

Také považuji za velice důležité, aby se učitelé zajímali o žáky a věděli, co je právě trápí. Může to být například stres, úzkosti nebo nespavost a na to se dá s cvičeními hezky navázat. Vnímám, že rychle roste počet dětí trpících úzkostí. Dechové techniky jsou užitečné, ale ještě důležitější je žákům naslouchat. Když žáci vnímají, že jim nasloucháte, jsou otevřenější, což má příznivý vliv na kvalitu vašich vztahů. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby učitelé v třídnických hodinách více vedli děti k tomu, aby rozuměly samy sobě a aby byly ve třídě dobré vztahy, ubylo by kázeňských problémů i šikany. I malé kroky mohou někdy způsobit velkou změnu.

Co připravujete na nový školní rok?

Uvažuji o preventivním programu pro 1. i 2. stupeň ZŠ, který by probíhal čtyřikrát ročně, celkem by měl 16 hodin. Právě připravuji obsah a ráda bych program nabídla vedení jako inovaci pro naši školu.